Evropské státy výrazně rozšiřují civilní obranný výcvik, připravují občany na možný konflikt s Ruskem

Norsko vyhlásilo rok 2026 rokem takzvané celkové obrany, která spoléhá na zapojení celé společnosti do ochrany státu. Domobrana této severské země čítá přes čtyřicet tisíc záložníků, což je téměř dvakrát více než počet příslušníků pravidelných ozbrojených sil. Mezi těmito záložníky jsou právníci, elektrikáři, bankéři či zemědělci, kteří každoročně opouštějí svá civilní zaměstnání kvůli vojenským cvičením.

V září se v Oslu zúčastnilo přibližně pět tisíc vyzbrojených záložníků dosud největšího cvičení domácí obrany v daném roce. Norsko současně rozšiřuje civilní obranná opatření a disponuje zhruba devatenácti tisíci kryty, které dokážou pojmout více než polovinu z 5,5 milionu obyvatel země. Obyvatelé jsou zároveň nabádáni k udržování nouzových zásob v domácnostech a k ověření polohy nejbližšího krytu.

Finsko uplatňuje podobný model celospolečenské obrany, v jehož rámci prochází každoročním výcvikem zhruba pětačtyřicet tisíc záložníků. Ti trénují městský boj, operace s drony a bojovou medicínu, přičemž dobrovolné kurzy zaměřené na zacházení se zbraněmi a první pomoc jsou dostupné i širší veřejnosti. Během nedávného cvičení civilní obrany si více než dva tisíce lidí vyzkoušely reakce na kybernetické útoky, výpadky proudu a možné raketové útoky.

Finské území disponuje přibližně padesáti tisíci pěti sty kryty civilní obrany s celkovou kapacitou pro zhruba 4,8 milionu lidí. Mnohé z těchto objektů slouží za mírových časů jako sportovní haly či parkovací garáže, avšak v případě nouze musejí být připraveny k použití do dvaasedmdesáti hodin. Tento systém zajišťuje vysokou úroveň připravenosti celé země na krizové situace.

Polsko, které sousedí s ruskou Kaliningradskou exklávou a běloruským spojencem Moskvy, zavedlo několik specializovaných programů pro přípravu civilistů na ozbrojený konflikt. V rámci iniciativy zaměřené na připravenost se během prvních týdnů po spuštění v roce 2025 zaregistrovalo osmnáct tisíc účastníků víkendových kurzů základních vojenských dovedností a evakuačních postupů. Další program vedený armádou poskytuje výcvik v zacházení se zbraněmi a házení granátů, přičemž zájem veřejnosti je tak obrovský, že organizátoři museli zavést pořadníky.

Vojenská příprava a výcvik se staly také součástí výuky na polských školách, kde se žáci učí základy první pomoci, techniky přežití a reakce na ozbrojený konflikt. Součástí školních programů jsou rovněž střelecká cvičení, do nichž se žáci zapojují od čtrnácti let věku. Tyto kroky odrážejí rostoucí snahu státu zvýšit odolnost celé společnosti vůči vnějším bezpečnostním hrozbám.

Celková koordinace těchto aktivit ukazuje, že severské státy a Polsko přistupují k bezpečnostním rizikům s maximální vážností. Systémově přitom zapojují do obranných struktur všechny složky civilního života i státní správy. Zkušenosti z aktuálního vývoje tak vedou k zásadním změnám v přípravě obyvatelstva na krizové situace napříč celým regionem.