Jak se žije ženám pod nadvládou Talíbánu?

Podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW) jsou tyto ženy vystaveny hrozbám, násilným prohlídkám jejich domovů a výhrůžným telefonátům ze strany islamistů. 

Šestadvacetistránková zpráva s názvem Dvojitá zrada: Zneužívání afghánských policistek, minulost a současnost popisuje, jak se mnoho bývalých policistek muselo ukrýt ze strachu, že budou rozpoznány a napadeny příslušníky Tálibánu.

HRW upozorňuje, že policistky čelily hrozbám již před nástupem Tálibánu k moci, kdy byly oběťmi sexuálního obtěžování během předchozí vlády podporované Západem.

Fereshta Abbasiová, výzkumnice HRW pro Afghánistán, kritizuje, že afghánské policistky byly „zrazeny dvakrát“. Nejprve afghánskou vládou, která ignorovala sexuální zneužívání, a poté zeměmi, které selhaly v poskytnutí azylu těmto ženám, když žádaly o ochranu.

Vedle násilných prohlídek a výhrůžek hlásily ženy také zvyšující se míru domácího násilí, protože jejich rodiny byly proti tomu, aby pracovali jako policistky. Pod vládou Tálibánu jsou bývalé policistky nasazovány jen v několika málo oblastech, například na kontrolních stanovištích nebo v ženských věznicích.

Mnoho bývalých policistek uteklo do jiných částí Afghánistánu nebo sousedních zemí. Jen velmi malé množství z nich přijaly západní státy, které původně financovaly jejich nábor a výcvik. Po návratu Tálibánu k moci v roce 2021 zavádí hnutí řadu represivních opatření proti ženám, jako zákaz vstupu do parků, univerzit, veřejného zpěvu nebo čtení poezie nahlas. OSN tato omezení označila za „rodový apartheid“.