Pět let od návratu Tálibánu k moci: Afghánistán se hroutí, lidem hrozí hladomor

Humanitární pomoc, na kterou je v současnosti odkázáno přibližně čtyřicet pět procent afghánské populace, byla ze strany mezinárodních dárců od převzetí moci Tálibánem výrazně zredukována. Spojené státy, které dříve patřily k největším poskytovatelům finanční podpory, již nefigurují ani mezi prvními pěti dárcovskými zeměmi. Výrazné snížení rozpočtů zasáhlo humanitární projekty poté, co americká administrativa začátkem roku 2025 ukončila většinu kontraktů agentury USAID, čímž zemi připravila o více než miliardu a půl dolarů plánované pomoci.

Pokles mezinárodní podpory přichází v době, kdy radikální hnutí pokračuje v systematickém omezování práv žen a dívek. Experti na lidská práva tento stav označují za systém genderového apartheidu, který polovinu populace fakticky vyloučil z veřejného života. Afghánistán zůstává jedinou zemí na světě, kde mají dívky zakázáno studovat po dokončení šesté třídy základní školy. Podle odhadů Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu je tak v současnosti odepřeno vzdělání více než dvěma milionům dívek.

Vedle zákazů v oblasti vzdělávání nesmějí ženy vykonávat většinu profesí, na veřejnosti musí mít zakrytý obličej a na delší vzdálenosti nemohou cestovat bez doprovodu mužského příbuzného. Izolace a ztráta osobní svobody vedou k masivnímu zhoršení psychického zdraví obyvatelstva. Podle průzkumů organizace UN Women většina afghánských žen opouští svůj domov maximálně dvakrát za měsíc a převážná většina z nich popisuje svůj duševní stav jako velmi špatný. Represe se projevují také v legislativě, která usnadňuje uzavírání dětských sňatků a fakticky legalizuje domácí násilí.

Krize má drastický dopad také na nejmladší generaci. Podle zpráv charitativních organizací trpí jedno z deseti afghánských dětí akutní podvýživou. Z důvodu škrtů v mezinárodním financování muselo ukončit provoz téměř šest set zdravotnických zařízení, což zásadním způsobem komplikuje dostupnost základní péče. V mnohých odlehlých oblastech na severu země tak zůstává zdravotní péče pro desítky tisíc obyvatel téměř nedostupná nebo odkázaná na ojedinělé zahraniční mise.

Hospodářská situace země zůstává kritická, přičemž většinu veřejných výdajů v minulosti financovala právě zahraniční pomoc. Zmrazení miliardových rezerv afghánské centrální banky v zahraničí slouží západním vládám jako páka při jednáních s Tálibánem o obnovení práv žen, avšak tyto kroky zatím ke změně politiky radikálů nevedly. Určitý posun nastal v boji proti obchodu s drogami, kde zákaz pěstování máku vedl k poklesu produkce opia o devadesát pět procent, tento krok však zároveň připravil venkovské obyvatelstvo o hlavní zdroj obživy a vytvořil prostor pro rozmach syntetických drog.

Přestože žádná ze západních zemí vládu Tálibánu plně nenormalizovala, režim navazuje ekonomické a diplomatické vztahy s jinými mocnostmi. Oficiální uznání vláda získala ze strany Ruska a hospodářskou spolupráci prohlubuje také Čína, jejíž firmy se podílejí na těžbě ropy, mědi a lithia. Ani po pěti letech od odchodu cizích vojsk se však nepodařilo zajistit stabilní instituce ani odstranit chudobu, což v zemi vytváří podmínky pro přetrvávající působení radikálních skupin a prořídnutí sítě sociálních služeb.