Plicní mor v minulosti vyvolal tři zničující pandemie, lidé na něj umírají dodnes

Ruská hygienická služba Rospotrebnadzor tvrdí, že pracovnice podlehla pneumonii neznámého původu, a odmítá spojitost s její prací v laboratoři. Místní nezávislá média přitom informovala o incidentu s rozbitou zkumavkou, v níž se nacházel nebezpečný patogen, a představitelé sousedního regionu původně zmínili podezření na mor.

Ruské orgány následně umístily přibližně dvě stě osob z okolí ústavu a zdravotnického zařízení do karantény či pod přísný lékařský dohled. Místní nemocnice omezily návštěvy a zavedly zdravotní dotazníky zaměřené na příznaky infekčních onemocnění.

Generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus upozornil, že bez kompletních dat z Moskvy nelze vypracovat přesné posouzení zdravotních rizik. Podle mezinárodních pravidel mají státy povinnost hlásit podobné incidenty do dvaceti čtyř hodin od jejich zjištění.

Světová zdravotnická organizace zachytila zprávy o události pomocí automatizovaných systémů sledování médií, ruské úřady však v oficiální odpovědi uvedly, že žádný případ moru zaznamenán nebyl. Odborníci zdůrazňují, že včasná a transparentní výměna informací je klíčová pro vyvrácení rozporuplných zpráv.

Výzkumný ústav v Irkutsku působí od třicátých let minulého století a specializuje se na výzkum nebezpečných nákaz, přičemž bakterie Yersinia pestis se v sibiřské přírodě běžně vyskytuje mezi divokými hlodavci. Plicní mor představuje nejnebezpečnější formu této infekce, protože napadá plíce a jako jediný typ se může šířit z člověka na člověka kapénkovou cestou.

Základní reprodukční číslo tohoto typu onemocnění se pohybuje mezi hodnotami 1,1 a 1,3, což znamená, že jeden nemocný může nakazit v průměru více než jednoho člověka. Nemoc se může projevovat i u zvířat, přičemž nejčastějšími přenašeči v regionu bývají svišti.

Příznaky plicního moru se mohou objevit již dvacet čtyři hodin po vystavení patogenu, proto je včasná lékařská péče zásadní pro přežití pacienta. Při léčbě se využívají cílená antibiotika, mezi něž patří například ciprofloxacin, levofloxacin, gentamicin nebo streptomycin.

Očkování se plošně nedoporučuje a uplatňuje se především u vysoce rizikových skupin, jako jsou laboratorní pracovníci přicházející do pravidelného kontaktu s bakterií. Vzhledem k závažnému průběhu nemoci bývají pacienti velmi rychle upoutáni na lůžko, což přirozeně snižuje riziko nekontrolovaného cestování a dalšího šíření v populaci.

Bakterie způsobující mor zasáhla lidstvo již před pěti tisíci lety a v minulosti vyvolala tři zničující pandemie, z nichž nejznámější byla černá smrt ve čtrnáctém století. V současnosti se patogen vyskytuje na všech kontinentech s výjimkou Oceánie, přičemž většina moderních případů pochází z afrických zemí.

V období mezi lety 2019 a 2025 nahlásilo deset států světa téměř čtyři tisíce podezření na onemocnění morem u lidí a více než čtyři sta úmrtí. Přestože v současnosti existuje účinná léčba antibiotiky, výskyt infekce v odborných pracovištích stále vyžaduje opatrnost a mezinárodní dohled.