Vatikán zveřejnil příčinu smrti papeže Františka a jeho závěť

Krátce po oznámení smrti byla zveřejněna jeho závěť, která odhaluje papežovo přání být pohřben mimo tradiční místa posledního odpočinku papežů. František si přál spočinout v římské bazilice Panny Marie Větší, tedy v chrámu, ke kterému měl během svého pontifikátu hluboký vztah. Právě zde se pravidelně modlil na začátku a konci každé apoštolské cesty.

Závěť zveřejněná Vatikánem odhaluje hluboké osobní přání papeže: „V průběhu života i svého kněžského a biskupského působení jsem se vždy svěřoval Matce našeho Pána, blahoslavené Panně Marii. Proto žádám, aby mé tělo spočinulo – v očekávání vzkříšení – v papežské bazilice Santa Maria Maggiore.“

František si výslovně přál jednoduchý pohřeb bez okázalých poct. Jeho hrob má být v zemi, mezi kaplí Salus Populi Romani a Sforzovou kaplí, s jediným nápisem: Franciscus. Všechny náklady na pohřeb podle něj pokryje dar soukromého mecenáše, který už byl převeden na správu baziliky.

František ve své závěti vyjádřil i duchovní poselství: „Utrpení, které poznamenalo závěr mého života, obětuji Pánu – za mír ve světě a za bratrství mezi národy.“ Závěr dokumentu věnoval vděčnosti těm, kdo ho milovali a kdo se za něj modlí.

Smrt papeže Františka znamená konec jedné významné éry katolické církve. František byl prvním jezuitou a zároveň prvním papežem z Latinské Ameriky. Od svého zvolení v roce 2013 zanechal hlubokou stopu – nejen díky svému prostému stylu a sociální citlivosti, ale i důrazu na solidaritu, ekologii a soucit vůči slabým.

Zatímco svět truchlí, církev se nyní připravuje na konkláve, při kterém bude vybrán nový nástupce svatého Petra. Datum pohřbu zatím nebylo oznámeno, ale očekává se, že se uskuteční v následujících dnech za účasti tisíců věřících a světových státníků.

Papež František, občanským jménem Jorge Mario Bergoglio, byl zvolen hlavou katolické církve v březnu roku 2013 poté, co jeho předchůdce Benedikt XVI. jako první papež po téměř 600 letech dobrovolně odstoupil z úřadu. Téměř deset let pak Vatikán symbolicky hostil dva papeže.

Františkovo působení v čele církve bylo přelomové hned v několika ohledech. Stal se historicky prvním papežem pocházejícím z Ameriky a zároveň prvním papežem z jižní polokoule. Také se stal prvním jezuitou, který usedl na Petrov stolec – přičemž jezuitský řád byl v minulosti v římských kruzích často vnímán s nedůvěrou.

Narodil se v Argentině a ještě jako kardinál Bergoglio byl známý pro svou skromnost, blízkost obyčejným lidem a důraz na sociální spravedlnost. Ve chvíli zvolení do čela katolické církve mu již bylo přes sedmdesát let.

Během svého pontifikátu prosazoval reformy, které měly modernizovat katolickou církev, avšak zároveň si dokázal udržet popularitu i mezi tradicionalisty. Stal se hlasem těch nejchudších a nejvíce marginalizovaných, a svým přístupem inspiroval nejen věřící, ale i mnohé mimo církev.

Kardinál Farrell vyzdvihl papežovo neúnavné úsilí o šíření hodnot evangelia: „Učil nás žít evangelní hodnoty s věrností, odvahou a univerzální láskou, zejména ve prospěch nejchudších a nejvíce opomíjených.“