Československo před 105 lety vyhrálo svou jedinou námořní bitvu . Armáda výročí pojala s humorem

Za historickým vítězstvím stojí generál Radola Gajda, který velel československým legiím a následně bojoval na straně bělogvardějců proti Rudé armádě v občanské válce, která dala vzniknout Sovětskému svazu – a v konečném důsledku i studené válce.

Gajdův pozdější osud je smutný a kontroverzní. Během existence první a druhé republiky – druhá existovala mezi Mnichovskou dohodou 1938 a okupací Československa v březnu 1939 – zastával fašistickou ideologii, kolaborovat s Němci ale tvrdě odmítal.

Zpět k bitvě – československé loďstvo, čítající tři parníky vyzbrojené čtyřmi houfnicemi, vyplulo dne 15. srpna na jezero Bajkal. Pluli mlhou, což jim zajistilo jisté utajení. Posádka ledoborce Bajkal, který kotvil u Mysové, po opadnutí mlhy nestihla dostatečně rychle reagovat a utrpěla kritické zásahy od československých lodí. Za tímto činem stál parník Feodosia, který kromě ledoborce zdevastoval také místní nádraží a přístav.

Druhý ledoborec Angara se legionářské lodi raději vyhnul, přesto ji ale Čechoslováci po několika dnech obsadili. Následně se vydali směrem Vladivostok, odkud je odvezlo množství spojeneckých transportních lodí.

Armáda České republiky v připomínce této minimálně vlastenecky významné bitvy zveřejnila na svém facebooku komiks s takzvanými „countryballs“. Ty jsou na sociálních sítích známé a často využívané pro geopolitickou satiru.

V tomto komiksu jde vidět, jak si český „míček“ vyrábí loď, se kterou následně kráčí přes ruský Ural, Kazachstán a Sibiř, až k jezeru Bajkal. Zde se na své dřevěné pramici setkává s velkým nicnetušícím sovětským „míčem“ sledujícím žlutou kachničku, načež ho udeří prknem. Poslední snímek už ukazuje zničený sovětský „míček“, zatímco ten český se usmívá s tím, že se mu „odemkl úspěch“ – vyhraná námořní bitva.

EuroZprávy.cz v souvislosti s výročím a příspěvkem české armády oslovily vojenského historika Tomáše Řepu, který se mimo jiné i na tuto oblast zaměřuje. „Tu improvizovanou flotilu museli legionáři využít, aby měli jistotu, že se dokážou dostat přes další a další obranná postavení bolševiků na Transsibiřské magistrále,“ nastínil.

Po celé trase si vedli úspěšně. „Mimochodem, naši legionáři svedli při té známé anabázi celkem šestnáct bitev a všechny byly vítězné. Tahle je prostě speciální tím, že je to bitva na vodě a těch vnitrozemský stát holt nikdy moc nemívá,“ podotkl historik s úsměvem.