Motýlů ubývá také kvůli automobilové dopravě a průmyslu

Úbytek hmyzu v uplynulých dekádách nejvíce postihnul městské a průmyslové aglomerace a intenzivně využívanou zemědělskou krajinu. Například na území Brna činí úbytek nejcitlivějších denních druhů asi 18 procent, všichni motýli jako celek vykazují úbytek asi pět procent.

"Na území celého Jihomoravského kraje vymizelo za posledních sto let asi 14 procent denních a asi tři procenta všech motýlů a v celém Česku představuje úbytek druhů denních motýlů asi deset procent, celkově asi dvě procenta," popsal situaci Zdeněk Laštůvka z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity.

Horší situace je na úrovni počtů jedinců - tam je úbytek často velmi nápadný. Některé dříve běžné druhy se staly vzácnými. "Při analýzách změn ovšem působí problémy skutečnost, že počty jedinců hmyzu meziročně výrazně kolísají, a spíše než dlouhodobý trend jsou často patrné vlivy extrémních výkyvů počasí v posledních letech," konstatoval Laštůvka. Na poklesu počtu jedinců se podepisují například teplé zimy, ale také velmi teplé a suché letní periody nebo delší období deštivého počasí.

Mezi příčinami úbytku hmyzu je jednou z nejvýznamnějších zátěž prostředí dusíkatými látkami. Více než polovina dusíku v ovzduší produkovaného lidskou civilizací pochází z automobilové dopravy, následuje průmyslová činnost a po ní další aktivity, při kterých se spalovují paliva. Zátěž dusíkem částečně způsobuje i chov dobytka a umělá hnojiva. Půda je kvůli dusíku kyselejší a bohatší na živiny, což se projevuje zarůstáním, změnou druhového složení a houstnutím porostů, což hmyzu nesvědčí.

Důležitými příčinami úbytku hmyzu jsou také likvidace a izolace přírodních biotopů a zátěž prostředí jedovatými látkami - zbytky pesticidů. "To se daří alespoň částečně řešit, účinné látky pesticidů jsou stále přísněji posuzovány, řada z nich byla v posledních letech z používání vyloučena. Tyto snahy se v některých kulturách realizují úspěšněji, například ve vinohradnictví nebo sadařství. Jinde je to obtížnější, zvláště se zřetelem na nutnost udržení požadované produkce," zhodnotil Laštůvka.

Šancí na zpomalení negativního trendu je nalezení rozumného kompromisu mezi ochranou biodiverzity, sociálními potřebami a ekonomickými tlaky v pohledu na utváření a využívání krajiny, a to při zajištění udržitelnosti produkce. „Zde je důležitá vůle a působení státu – ekonomické a legislativní, zvláště prostřednictvím velkých podniků. Vědci pro to mohou poskytovat odborné podklady a vědecké i nevládní organizace mohou vytvářet tlaky na realizaci patřičných změn. Samotní drobní zemědělci a jednotlivci, například zahrádkáři, k tomu mohou přispět jen nepatrnou měrou," shrnul Laštůvka.