Nová studená válka? Podívejme se do očí nepříjemné pravdě, říká Kmoníček

V České republice víme až příliš dobře, jak složitý je region střední a východní Evropy, a jaké strádání mohou geopolitické spory přinést obyčejným lidem. Až příliš dobře rovněž víme, jak sporná může být role Ruska v našem regionu. V roce 1945 jsme přivítali vojáky Rudé armády jako osvoboditele a přemožitele nacismu, jen abychom je za více než dvě desetiletí viděli přicházet jako okupanty.

Evropané musí vést s Ukrajinci o budoucnosti vzájemných vztahů zodpovědnou diskusi na odpovídající úrovni. Ekonomická spolupráce mezi EU a Ukrajinou by bezpochyby byla přínosná. Někteří evropští vůdci včetně českého prezidenta Miloše Zemana však neskrývají pochybnosti v otázce ukrajinského členství v NATO.

K poskytnutí přímé vojenské podpory Kyjevu v boji proti separatistům v oblastech Luhanska a Donbasu panuje na Západě odpor. Evropa čelí vlastním vnitřním obtížím a sotva může sama o sobě podpořit hroutící se ukrajinskou ekonomiku. Sankce, které jsme uvalili na Rusko, se ukázaly být pouhou demonstrací jednoty Západu bez praktického dopadu. Jsme k sobě upřímní? Jsme opravdu připraveni zaplatit nezbytnou cenu? Nebo jsme jen vzbudili falešné naděje mezi Ukrajinci?

Podívejme se do očí nepříjemné pravdě: jediný rozumný směr pro Ukrajinu je politika vyváženosti mezi jejími mocnými sousedy - Ruskem na východě a NATO a EU na západě. Pohyb ve složitém geopolitickém prostředí východní Evropy bude bezpochyby náročný. Příklady z minulosti nicméně dokazují, že taková politika je nejenom možná, ale zároveň potenciálně velmi výhodná. Neutrální země jako Rakousko či Finsko byly v době studené války daleko tomu, aby se staly zdevastovanými nárazníkovými zónami. Právě naopak, byly známy jako kvetoucí a respektované státy.

Stojíme na křižovatce. Pokud se vydáme špatným směrem, riskujeme spirálu nedůvěry a konfrontace potenciálně ústící v další studenou válku. Příznaky již můžeme vidět. V oblastech, kde existuje konkurence mezi Ruskem a Západem, jsme svědky narůstajícího chaosu, bezpráví a násilí. Ukrajina je jedním smutným příkladem. Dalším je Levanta, kde rozdílné zájmy světových velmocí přispěly k destabilizaci Sýrie a tím umožnily expanzi takzvaného Islámského státu, zřejmě nejhroznější teroristické organizace naší doby.

Jako lékařsky potvrzený optimista věřím, že jsme ještě neztratili správnou cestu, která povede k míru a prosperitě na Ukrajině a k lepšímu politickému prostředí na celém světě. Současný mírový proces vedený společně Francií, Německem, Ruskem a Ukrajinou je krokem správným směrem. Ale je to pouze první krok. Rusko i Západ musí začít o Ukrajině přemýšlet jinak.