Ego českých premiérů? Neuvěříte, kdo má nejvyšší

Nárůst ega je podle analýzy současně úměrný hodnotě iracionality. Ta je dána především agresivitou a dogmatičností daných politiků a odhaluje jejich tendenci ke skupinovému myšlení.

"Je prokázáno, že osoby s narcistickými sklony mají větší tendenci k ideologickému myšlení. To jim umožňuje věřit, že jsou to právě ony, kdo buduje lepší zítřky, kdo bude spasen a podobně. Tento fakt se odráží i v nárůstu „ega" (měřeného frekvencí zájmena „já" v odpovědích na ústní interpelace) dosavadních českých premiérů po získání funkce," komentuje výsledky studie analytik Milan Petrák s tím, že nárůst ega je úměrný hodnotě iracionality.

„Ta je dána především agresivitou a dogmatičností daných politiků a odhaluje jejich tendenci ke skupinovému myšlení," dodal Petrák.

Většině premiéru jejich ego po nástupu do funkce prudce vzrostlo, ukázala analýza. Výsledky ukázaly, že výjimku tvoří dva politici s nízkým naměřeným koeficientem iracionality - Josef Tošovský, Jan Fischer a Bohuslav Sobotka.

„Pokles byl dále zaznamenán u Petra Nečase. V jeho případě to může být důsledek faktu, že během druhého roku zemi postihla ekonomická recese," uvedl dále Petrák.

Nejvíce ego vzrostlo u premiérů, jejichž interpelace se vyznačují i vysokou iracionalitou – Mirka Topolánka a Stanislava Grosse. Míru takzvané iracionality politických stran lze podle analýzy určit na základě četnosti výskytu výrazů rozdělených do sedmi základních kategorií – agresivita, prodej iluzí, dogmatismus, zaštiťování se kolektivem, ideologické myšlení, dramatizace a posedlost symboly.

K analýze byly použity odpovědi předsedů vlády na ústní interpelace v poslanecké sněmovně a sledovaly změnu výskytu zájmena „já" na 10 000 slov. Všichni analyzovaní politici tedy mluvili spatra a za obdobných podmínek. Nárůst ega byl měřen frekvencí zájmena „já" v odpovědích na ústní interpelace. Václav Klaus v přehledu chybí, protože za dobu jeho úřadování neprobíhaly v poslanecké sněmovně odpovědi na ústní interpelace. Dále chybí Jiří Rusnok, který v úřadu působil velmi krátce.