Zdechovský: Chtěl opravdu osmnáctiletý Lukáš Nečesaný vraždit?

Po přečtení stovek stran spisů i důkazních materiálů a důkladném zhlédnutí videa z policejních úkonů vše nasvědčuje tomu, že je vinen pouze jednou věcí. Octl se v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.

Pro začátek bych rád uvedl, že případ Lukáše Nečesaného jsem znal do jara tohoto roku pouze z médií, a nikterak jsem se o něj nezajímal. Neznám ho osobně a ani nikoho z jeho rodiny. K celému případu jsem se dostal přes známého, který byl u některých soudních řízení a měl možnost pečlivě několik měsíců studovat celou kauzu a předložit mi své poznatky. A popravdě ve mě vzbudily poměrně dost pochybností o vině a trestu mladíka.

Podivné přepadení v zavírací hodinu

Ale pojďme od začátku. Ve čtvrtek 21. února 2013, kdy už bylo v jednom hořickém kadeřnictví zavřeno, zůstala paní Ludmila B., a uklízela po směně. Do kadeřnictví měl dle její výpovědi vstoupit jakýsi mladík, který se zeptal, zda by ho ještě ostříhala. V momentě, kdy byl mladík odmítnut, tak vytáhl dle výpovědi kadeřnice klacek, a začal ji silně tlouct po hlavě. Kadeřnice zůstala po útoku s roztříštěnou hlavou bezvládně ležet v kalužích krve. Z kadeřnictví mělo zmizet zhruba deset tisíc korun. Ženu v uzamčeném kadeřnictví našel po osmnácté hodině její syn z prvního manželství, který okamžitě přivolal záchranku a policii.

Podle obhajoby chvíli před inkriminovaným útokem přišel ke kadeřnictví student místní Obchodní akademie Lukáš Nečesaný, který se stal hlavní postavou tohoto případu. Měl ten večer rande a chtěl se nechat ostříhat. Všiml si, že už je zhasnuto, ale i přesto vstoupil dál. Uviděl kadeřnici, jak zametá vlasy. Zeptal se, zda ho ostříhá. Paní jej však odmítla s tím, že už je po zavírací době. Poté Lukáš tehdy údajně odešel.

Navečer, cestou na místo Lukášovi schůzky, projížděli kamarádovým autem kousek od kadeřnictví a nemohli si nevšimnout záchranky. Když se po celém městě rozšířila zpráva, že v kadeřnictví došlo k násilnému přepadení a neúspěšnému pokusu o vraždu, svěřil se Lukáš svému okolí, že se na inkriminovaném místě nacházel nedlouho před tím, než došlo k inkriminovanému trestnému činu.

Za zmínku také stojí, že v době útoku pobýval v hotelu nedaleko kadeřnictví muž, podezřelý z distribuce drog po Královéhradeckém kraji. Měl se znát i se starším synem kadeřnice. Choval se prý velmi zvláštně a pokojská hotelu na něj upozornila.

Ze svědka rychle viníkem

V sobotu mu jeho matka navrhla, že by možná policii pomohlo, kdyby přišel jako svědek. Lukáš poslechl rodiče a přihlásil se na policii. O pár hodin později už si přišli policisté pro Lukášovy věci. Rodiče byli samozřejmě zaražení, ale bez protestů jim vše dali. Když si to shrneme, nebyl zde žádný motiv, zbraň se nenašla, ani ukradené peníze či peněženka.

Co je ale zajímavé, nenašly se ani žádné biologické stopy na Lukášovi ani na jeho oblečení. Policejní experti navíc zjistili, že oblečení nebylo vypráno a případné stopy tedy nemohly být zničeny. Žádné Lukášovy boty neodpovídaly stopám na místě činu. Neexistovala ani shoda DNA. Nemáme tedy jediný přímý důkaz svědčící o Lukášově vině.

Navíc svědci spatřili v době spáchání činu vstupovat do kadeřnictví někoho jiného, neznámého mladého muže s vlasy vystříhanými na kůži do poloviny hlavy. Kadeřnice popisovala pachatele jako mladého muže měřícího cca 160 cm s krátkými vlasy a bez brýlí. Popis by na Lukáše vůbec neseděl, protože je minimálně o dvacet centimetrů vyšší a měl tehdy vlasy až na ramena.

Bez silných brýlí, které musí nosit kvůli těžké oční vadě, téměř nevidí a odkládá je jen při spaní a cvičení. Vedle toho IT odborníci tvrdí, že deset minut po páté, kdy mělo k činu dojít už Lukáš seděl u svého počítače. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by byl Lukáš útočníkem.

Jenže u soudu nikoho nic z toho nezajímalo, a to ani biologický materiál onoho možného skutečného útočníka. Královéhradecký krajský soud se prostě rozhodl, že jiné svědky, důkazy a posudky než od vyšetřujících policistů nechce vidět. Tečka. Na základě toho byl nakonec odsouzen coby násilník a téměř vrah ke třinácti letům natvrdo.

Soudci bez odpovědnosti

Můžeme samozřejmě namítnout, že příběh, který jsme popsali, je Lukášova verze, nicméně potvrzená svědky. Žádná věrohodnější verze není k dispozici a to ani po opakovaném pročtení všech rozsudků. A samotné podezření z pochybení českých justičních orgánů, které je podložené velmi pádnými důkazy zcela oprávněně nahlodává důvěru občanů v naše instituce a v to, že je možné domoci se spravedlnosti.

Skutečnost, že jste se nikdy neprovinili proti žádnému zákonu, vám nezaručí, že z vás soud pouhým črtem pera udělá kriminálníka. Lze zemi, kde je možné něco takového, možné ještě nazývat právním státem? Chtěl nám snad krajský soud v Hradci Králové říci, že může svévolně odsoudit prakticky jakéhokoli člověka? Takové poměry bych očekával v totalitní společnosti.

Existuje naděje, že Lukáš by mohl být osvobozen. Otázkou ale je, za jak dlouho by se tak stalo. Lukášovým rodičům a jeho právníkům se nakonec podařilo s případem dostat až k tehdejší ministryni spravedlnosti Válkové, která byla po přečtení celého spisu zděšená a podle ní je Lukáš nevinný. Podle ministerstva spravedlnosti je úspěšnost těchto stížností dle dostupných informací 86 procent.

Je tedy naděje, že se Lukáš nakonec dočká objektivnějšího projednání celé kauzy, prokáže-li se pochybení soudu. Doba od podání mimořádného opravného prostředku do zrušení původního, napadeného rozhodnutí se může pohybovat od několika měsíců do několika let. Takže je dost dobře možné, že Lukáš si bude muset odsedět velkou část „trestu", než by mohl být případně osvobozen.

A proto vyjadřuji veřejně pochybnost o případu. Nemyslím si, že bychom nad ním měli mávnout rukou a smířit se závěry soudu. Pokud je mladík skutečně vinen, měli bychom spolehlivě vyvrátit důkazy svědčící v jeho prospěch a to se bohužel v tomto případě nestalo. A proto veřejně vznáším svůj apel na objektivitu soudního řízení a potvrzení nebo vyvrácení všech pochybností, které veřejnost o případu skutečně má.

Tomáš Zdechovský