Zeman uvítal nepřijetí protikuřáckého zákona. A hned přidal bonmot

"Všimněte si, jak jsem se sladce usmál pln radosti, že tento zákon neprošel, protože jsem řekl, že bych byl v konfliktu zájmů, neboť bych ho nemohl vetovat jako silný kuřák. A když neprošel, mám radost," řekl Zeman.

Pro předpis, který měl vedle rozšíření zákazu kouření také omezit prodej a podávání alkoholu, se v závěrečném hlasování vyslovilo 13 poslanců ANO, 16 se jich zdrželo, 15 bylo proti. "Poslanci ANO záměrně zabránili přijetí vládního návrhu zákona. Nahráli tím tabákové lobby a poškodili zájem občanů," uvedl premiér Bohuslav Sobotka.

Odpovědi na otázku, co říká na koaliční spor se Zeman vyhnul. Řekl, že koaliční rada se na téma protikuřáckého zákona svolávala několikrát. "Znáte stupňování slova nepřítel? První stupeň nepřítel, druhý stupeň úhlavní nepřítel, třetí stupeň koaliční partner," doplnil svůj oblíbený bonmot.

Pravidelnou cigaretu si dopřává čtvrtina Čechů

Z mužů kouří téměř každý třetí (30 procent), mezi ženami je kuřaček pětina (19 procent). Největší podíl kuřáků připadá na věkovou skupinu od 15 do 25 let, kde kouří každý třetí. Vyplývá to z loňského šetření Eurobarometr, na jehož výsledky upozornili statistici v časopise Statistika&My.

Podle posledních dostupných údajů každý český občan vykouří denně pět až šest cigaret. Kouřením tedy stráví každý den zhruba půl hodiny. Naprostá většina (86 procent) kuřáků v Česku si kupuje průmyslově vyráběné cigarety, devět procent dává přednost vlastnoručně baleným.

Od roku 1989 do roku 2014 se roční průměrná spotřeba cigaret na jednoho obyvatele ČR podle údajů Českého statistického úřadu zvýšila ze 1776 na 1950 cigaret. Za období 25 let zaznamenala dva vrcholy, kdy spotřeba vystoupala na 2354 cigaret za rok 1997 a 2345 cigaret za rok 2007. Nejnižší spotřeba cigaret byla v roce 2001, kdy dosáhla 1664 kusů.

Kuřákem je zhruba každý šestý obyvatel planety, přitom čtyři z pěti kuřáků žijí v ekonomicky méně vyspělých zemích.

Účinným nástrojem ke snižování míry užívání tabáku u osob s nižšími příjmy jsou podle WHO vyšší daně. Pokud se kvůli vyšší dani zvýší cena tabáku o deset procent, sníží se v zemích s vysokými příjmy spotřeba tabáku zhruba o čtyři procenta, v zemích s nízkými a středními příjmy pak zhruba o pět procent.