Podivné oslavy prezidenta Zemana, veselí bylo určeno jen pro kamery

Novináři se v Top Hotelu na pražském Chodově scházeli už od jedenácti hodin dopoledne, motali se pod nohy pilným technikům a pomocníkům, kteří ještě na poslední chvíli dodávali lesku a krásy hlavnímu sálu, kde se mělo historickému okamžiku přihlížet.

Miloš Zeman dorazil chvíli před druhou hodinou odpoledne a hned se uklidil do separé salonku, aby k němu novináři nesměli. Mohl by to přece být někdo z neseriozních novin, kam prezident Zeman počítá třeba Mladou frontu.

Přesto jsme ho měli pořád na očích. U dveří na nás bafala maketa v životní velikosti, nad pódiem byl vyveden hned dvakrát, a kdo chtěl ulevit očím pohledem do stran, setkal se s dalšími milošovskými bannery. Odpoledne se odehrávalo v duchu hesla "chléb a hry".

S novináři není potřeba mluvit, stačí je nakrmit a nechat je, ať se mezi sebou zabaví. Krmení pojal Zemanův štáb velkoryse, vedle guláše a lososa nabízel studený bufet a rozsáhlou galerii zákusků v jásavě jedovatých barvách. Ovšem povzbuzeni cukrem se začali investigativci trousit po hotelu a narážet na staré známé tváře. Tady se usmívá lobbista Miroslav Šlouf, támhle popíjí kávu Martin Nejedlý, šéf české pobočky ruského ropného gigantu Lukoil.

Největším zdrojem zábavy je však skupinka bezejmenných skalních fanoušků Miloše Zemana. Poznáte je snadno: mají pivo a šálu se Zemanovou podobiznou. A jsou poněkud agresivní. Kdo nejásá a neskanduje, je nepřítel. V jedné chvíli málem dojde na pěsti, ale pivo v krevním oběhu dělá svoje. Přidává na výřečnosti a ubírá na akci. Neušetří ani novináře, pokřikují na nás, že jsme zlí, nestranní a vůbec zkažená verbež, která nachystala štvavou kampaň proti Zemanovi a ve svém snažení selhala.A tak novináři sledují výsledky sčítání hlasů na svých počítačích a začíná být jasné, že Miloš Zeman se stane vítězem. Raději to párkrát kontrolujeme, protože nálada a atmosféra na štábu vypadá, že jsme zabloudili ke schwarzenbergovcům. Až na pivní skupinku ticho a klid, nikdo se neraduje, nikdo nesleduje se zaťatými pěstmi výsledkové tabulky. Těžko ovšem říci, co se děje za zavřenými dveřmi Zemanova separé. My vidíme jenom nehybné obličeje bodyguardů.Mnozí ze Zemanových podporovatelů bloumají i mezi novináři, můžete je potkat třeba v kuřáckém salonku. I oni jsou podivně umírnění. Ano, Milošovi věří, ano, pak si rádi připijí šampaňským. Ale příznivci bouřlivých oslav oni nejsou, to ne.

Novináři tak baví především sami sebe. Vděčným zdrojem je hlavně už legendární historka s ukradeným kabátem Ládi Hrušky z Novy, posledně o něj přišel právě v Zemanově štábu. "Hlídej mi věci, jo, já si jdu jenom pro kafe. Ale nespouštěj z toho oči, prosím tě, víš, kde jsme," upozorňují se žertem navzájem, kdykoli se někdo chce vzdálit. "Přísahám, že dneska jsem slova kabát a Hruška použil už naposledy," dušuje se kolega z Reflexu. Vydrží mu to asi dvacet minut.Miloš Zeman se zjeví, až když je sečteno a jasno. Chová se přesně tak, jak se čekalo. Chrlí bonboty a hlášky, cituje kdejakého velikána dějin, na voliče do kamer je docela medový. Na voliče v sále, kteří mají v kolonce zaměstnání uvedeno zpravodajství, ovšem už tak vřelý není. Zcela proti očekávání povolí, aby mu novináři kladli otázky. Ovšem v odpovědích si radostně užívá každé možnosti, kdy může ukázat, jak podřadným druhem čeští žurnalisté jsou. Zahraniční novináři mu nerozumějí, ale doptají se svých tuzemských kolegů později.

Zeman slibuje, že bude sjednotitelem a prezidentem všeho lidu, bude zastávat a hájit zájmy všech a nakonec vystřihne hymnu v bezmála operním aranžmá. Vůbec jsou to zpěvní lidé, tihle Zemanovci, během dne se snažil dav v sále rozezpívat i místopředseda Zemanovců Josef Baxa. Vypůjčil si oblíbenou píseň prezidenta Masaryka Ach synku, synku. Málokdo byl ovšem ochotný se přidat, a kdybych chtěla být škarohlíd, řekla bych, že akce selhala na neznalosti druhé sloky.Když Zeman promlouvá k národu a snímají ho kamery, obkrouží ho zástup příznivců. K levé skráni se mu tiskne dcera Kateřina, emblém jeho kampaně, k pravé Jiřina Bohdalová. Každé slovo odmění řev a potlesk a troubení na něco, co má zvuk příjemný jako fotbalová vuvuzela. Brífing končí, kamery se vypínají - a vracíme se zpátky do nálady umírněného poklidu. Zátky šampusu si nezarámusily, na pódiu se jen stavil číšník s již připravenými skleničkami. Etudě na oslavy bylo učiněno zadost.Jen co Zeman domluvil, odebral se zpátky do soukromého salonku, dveře zakrývají ramena statných bodyguardů. A to je přece jenom poněkud zvláštní chování pro prezidenta "všeho lidu." Všechen lid zůstal za dveřmi, včetně těch, jejichž hrudě zdobí prozemanovské placky a noviny možná ani nečtou, natož aby je psali. Podivný přístup od hlavy státu, která slibuje účastnit se debat o společenských tématech.