Nečas vyděšeně a bez obalu: Stál proti mě lidský dobytek a svině!

Nečasovi jakoby se ulevilo s odchodem z postu premiéra. Uvedl totiž, že když už není v této funkci, nemusí si dávat limity ve vyjadřování a chování. A o tom, že dokáže být ostrý, dal hned důkaz: „když proti Vám stojí lidský dobytek a svině, může se stát cokoli." Tím útočil na prokurátory, což následně rozvedl.

Podle něj je vyšetřování kauzy Nagyová nestandardní a státní zastupitelství si testovalo, zda může zlikvidovat i někoho tak vysoce postaveného, jako premiéra. „Dnes je síla některých policistů a prokurátorů tak velká, že jsou schopni oddělat kohokoli," uvedl s tím, že si jednoduše vymyslí falešné důvody.

Dle Nečase jsme svědky transformačního procesu v Českou prokurátorskou republiku. Což dokazuje tím, že byli on i Jana Nagyová od podzimu 2011 neustále šikanováni ÚOOZ a některými vrchními státními zástupci z Olomouce v čele s Bajgarem. Žalobci měli údajně sledovat veškerou jeho činnost, k čemuž využívali nelogické záminky. Až letos v červnu mu však došlo, o co jim ve skutečnosti šlo.

Nečas v rozhovoru pro Reflex kritikou na adresu olomouckého Vrchního státního zastupitelství rozhodně nešetřil. Je přesvědčen, že uvedené zastupitelství je baštou bývalé vojenské prokuratury: „v celé kauze je cítit silný rukopis komunistických vojenských prokurátorů, k nimž měli státní zástupci Bajgar a Ištvan vždycky blízko."

Státní zástupce Bajgar měl podle bývalého premiéra tlačit na ostravského soudce, aby odsouhlasil vazbu pro obviněné v kauze Nagyová. Podle Nečase je i pravděpodobné, že s nimi má dobré vztahy poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek.

A Nečas se nebál jít ještě dál. Jeho tvrzení pomalu připomíná nějakou konspirační teorii: „řada právníků mě upozornila na způsob, jímž jsou pospojovány různé paralelní příběhy do obrazu obrovského spiknutí, kdy na jedné lavici obžalovaných jsou nespojitelné typy." Což přirovnává dokonce k rétorice minulého režimu, kdy se mluvilo o síti imperialistických agentů, a dnes se hovoří o klientelistické nebo mafiánské síti.

Nečas odmítl, že by se „zakuklil" na Úřadu vlády, neboť v takovém případě by prý nemohl být třetím nejdéle působícím premiérem od rozdělení Československa. Projevil však i míru sebereflexe, když uvedl, že si byl vědom toho, že vztahem s Janou Nagyovou se dopustil „nepřípustného propletení osobního a pracovního života."

Ale domnívá se, že příliš čestných lidí v tomhle ohledu ve společnosti moc není a připomenul vztah Jana Fischera, Jiřího Paroubka, Stanislava Grosse či Miloše Zemana. Nečas chtěl tento problém řešit tím, že by na konci léta odešel z politiky, ale kvůli odposlechům na to státní zástupci přišli a proto „načasovali celé to divadlo ještě před" odstoupení.

Nečas však nachází další důvod, proč měl spolu se svou vládou padnout. Důvodem mohl být nový zákon o státním zastupitelství, který byl den před zásahem na Úřadu ve sněmovně přijatý v prvním čtení: „špičky olomouckého vrchního státního zastupitelství nesouhlasily s jedním jeho paragrafem, jenž ruší pražské a olomoucké vrchní státní zastupitelství. Lidé jako pan Ištvan by se najednou octli ve vzduchoprázdnu. (...) Nová, Rusnokova vláda okamžitě tento zákon stáhla, čímž Ištvanovým lidem zachránila pozice."