Kde dělají Svobodní a Zelení chybu? Program mají promakaný...

"Volby nejsou o programech. Jsou o osobnostech a o pravici nebo levici. Buď volím pravici, nebo levici, a tam zvolím stranu podle nejcharizmatičtějšího lídra. Proto se daří Babišovi, Okamurovi a je jedno, zda na nás působí sympaticky, nebo ne. Jsou zapamatovatelní," tvrdí kreativní ředitel Havas WolrdWide Prague Eda Kauba. Podle něj si většina voličů ani nevzpomene, kdo vede zelené či Svobodné. "Také pro média je zajímavější udělat rozhovor s osobností, byť i provokativní, než s člověkem takzvaně beze jména," dodává.

Zvýšenému zájmu o jednotlivé strany pomáhá také kontroverze jejich lídrů. "U pana Babiše je to údajná spolupráce s StB. V případě pana Okamury je to mimo jiné jeho chorobná potřeba vyjadřovat se k čemukoliv a kdykoliv, i když jde o sebevětší blbost," myslí si Tomáš Nádr z agentury Havas WorldWide Digital.

Svobodným i zeleným prý škodí také fakt, že lidé většinou nedávají druhou šanci. "U stran, které na politickém trhu existují delší období, vstupuje do hodnocení předchozí zkušenost. Pokud v minulosti ve volbách neuspěly, případně zklamaly důvěru, jsou ve velmi problematické situaci. V řadě aspektů je jednodušší vybudovat značku novou," tvrdí Jan Binar, ředitel marketingové agentury McCann Ericskon Prague.

Sebedestrukční algoritmus malých stran

Zkorumpovaná pravice, neschopná levice, zkrátka všechno špatně, opět musí přijít takzvané malé strany. Volání po nových, malých, alternativních politických stranách patří k jednomu z fenoménů české politické scény. Není asi třeba opakovat, jak se na této vlně svezly naposledy Věci veřejné. Čistí, neúplatní, v čele s renomovaným investigativním novinářem, spoustou hezkých žen na kandidátce, plní odhodlání zničit dinosaury a zavřít kmotry. Jak to dopadlo, všichni víme.

Strany, které se poprvé dostanou přes pět procent, mají v sobě zakódován jakýsi sebedestrukční algoritmus moci, říká k situace server pravdu.cz. Zmíněný algoritmus způsobuje, že nová strana odmítá v poslanecké sněmovně sedět jen tak v opozičních lavicích. Přitom setrvání v opozici je skvělá příležitost stabilizovat stranu, která většinou trpí mnoha neduhy a jistou mírou amatérismu. Také je to šance naučit se vrcholové politice, sbírat body opoziční kritikou vlády a zároveň si udržet své voliče.

Okamura chce přímou demokracii, Babiš říká, že ve vládě jsou jen pitomci a zloději, Lidovci říkají v podstatě to samé, Zelení nesnáší ODS a Zemanovci mají rádi Miloše Zemana. Ani jedna z těchto stran tedy není programovým ani ideovým spojencem ODS a TOP 09.

Jenže kromě Zemanovců zároveň ani jedna z těchto stran nepůjde do koalice s ČSSD, která bude mít podporu KSČM. Antikomunismus je totiž pořád silná karta, kterou pravice bude pokládat na stůl znovu a znovu. Ostatně jak by to vypadalo, kdyby se miliardář, milionář, nebo křesťané paktovali s komunisty? Takže zbývají jen dvě možnosti: sedět v opozici a kritizovat levicovou vládu anebo vytvořit koalici s pravicí, tedy ODS a TOP 09.