Jak zatočit s gamblery: Poslanci chtějí omezit výhry i vklady

Podle spoluautora novely Matěje Fichtnera z hnutí ANO stanovuje novela limity pro videoloterijní terminály tak, aby byly shodné s klasickými výherními hracími přístroji. Například nejvyšší možná prohra za jednu hodinu hry na videoloterijním terminálu by měla činit u terminálů v hernách 2000 korun. Naopak nejvyšší možná výhra na VLT v herně by představovala 750 korun a v kasinu 50.000 korun.

Předloha má současně posílit pravomoci obcí. Jde o to, že dosud vydaná povolení na některé videoloterijní terminály by skončila do tří měsíců od účinnosti zákona, a to bez nutnosti správního řízení na ministerstvu financí. Šlo by o povolení na terminály v těch místech, kde je zakazuje obecní vyhláška.

Předkladatelé připouštějí, že zákon může ve svém důsledku snížit odvody z loterií. Na druhé straně uvádí, že novela může omezit sociálně patologické jevy související s hráčstvím a může i snížit náklady z nich vyplývající.

Závislost na hraní neboli gamblerství se dá rozdělit do několika typických fází; první z nich se někdy nazývá "období vyhrávání" - gambler nevykazuje zatím žádné znaky patologie, má pocit, že se nic neděje, hraje v poklidu a zdánlivě má pocit, že vyhrává. Zatím se ale blíží druhá fáze, období "prohrávání" - kdy nabývá příznaků choroby, přesněji chorobné závislosti na hraní. Typické pro přechod k tomuto druhému je období prodlužování času, který člověk u hry tráví; gambler je mnohem častěji v herně a déle tam zůstává. Při tom si nedokáže poručit se hrou skončit a odejít. Dalšími příznaky bývá přemlouvání sebe sama, že to jde dobře, bezdůvodný optimismus a stálé zvyšování sázek.

Posledním obdobím, kdy dochází ke ztrátě sebekontroly a znaky patologie se prohlubují, je období "ztráty kontroly". Závislost na hracích automatech, kartách či ruletě v této fázi přebírá otěže nad celým životem hráče a jedinou cestou ven je v případě takto pokročilého případu gamblerství už jen léčba, píše server sazej.com.

V naší republice je odhadem více než sto tisíc patologických hráčů. Těch, kterým to sice ztěžuje život, ale ještě nepropadli hazardu úplně a nacházejí se někde na počátku závislosti, je zřejmě kolem 300 000. Jsou to podnikatelé i zaměstnanci; typické je, že většina gamblerů je normálně pracujících, jak píše K. Nešpor. Nejvíce se u nás projevuje závislost na hracích automatech, na kterých hráči také utratí zdaleka nejvíce peněz.