Stane se stát pasákem? Sněmovna dala šanci zákonu o regulaci prostituce

Prostitutky a prostituti by podle předlohy museli mít zvláštní průkazy a chodit pravidelně na lékařské prohlídky. Podléhali by taky daňové povinnosti. Norma zařazuje prostituci do podnikání, které by nesměli provozovat lidé mladší 18 let. Nevěstince by podléhaly povolení úřadů.

Sociální demokrat Štěpán Stupčuk pokládá snahu předkladatelů za legitimní. Nejprve se ale musí diskutovat o odvolání mezinárodní smlouvy, řekl. Řada poslanců upozorňovala na nedostatky, které v předloze vidí. "Tento zákon vytlačí prostituci do individuálních bytů," uvedl například bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS). Podrobnější úpravu by si podle něho zasluhovaly zdravotní prohlídky prostitutek a prostitutů.

Skutečnost, že stát by se stal pasákem a prakticky by garantoval zdravotní stav prostitutek, zmínil Zdeněk Soukup (ANO). Ocenil naopak, že zákon by zatlačil placený sex do nevěstinců a znemožnil by v tomto oboru podnikat lidem mladším 18 let.

Cílem úpravy je podle předkladatelů zejména oddělit legální prostituci od nelegální. Legální prostituce by byla regulovaným podnikáním. Zákon má podle autorů také pomoci chránit veřejný pořádek nebo snížit počet lidí, kteří jsou k prostituci nuceni násilím.

Z historie prostituce

Ve Starém zákoně byly lehké ženy považovány za „zbloudilé ovce". Je také známo, že je staří Židé také kamenovali. V Novém zákoně se ke slovu dostává odpouštění hříchů a sám Ježíš se jedné z těchto ženštin zastal slovy: „Hoď kamenem, kdo jsi bez viny." V Bibli se téma prostituce připomíná také v příběhu Sodomy a Gomory a Babylónu. Všude to ale tak dramatické nebylo. V antickém Řecku si nad lehkými ženami vzal patronát stát. Za vlády Solóna začaly v Aténách vznikat první veřejné domy. Solón se také postaral o to, aby na „tom" stát něco vydělal a zavedl speciální daň z prostituce.

Ve starém Římě za císařství dosáhla profese svého vrcholu – prostitutkami se stávaly dokonce ženy vysoce postavených lidí. Asi nejznámější je příběh Messaliny, manželky císaře Claudia – ta ovšem v lupanaru pracovala pod přezdívkou Lisisca. V praxi to v Římě fungovalo tak, že žena, která se chtěla stát prostitutkou, zašla na místní úřad a přednesla svou žádost. Od úředníků pak dostala zvláštní licenci (licentia stupri), čímž ale byla zbavena i svých vlastnických a občanských práv. Na ulici směla vycházet výhradně ve žlutém oděvu a v červené obuvi.

Po pádu Římské říše se v Evropě ujalo křesťanství, ale prostitutky nevymizely. Veřejné domy v období raného křesťanství se od ostatních domů lišily mřížemi, obrázky na stěnách a hlavně červenou lucernou zavěšenou nad vchodovými dveřmi. Prostituci nesměly vykonávat nemocné, těhotné a vdané ženy. Konec 15. století znamenal i konec zlatého věku prostituce – do Evropy se dostal syfilis a nevěstince se staly doslovnou líhní nákazy.

V 18. století zahájily úřady proti nejstaršímu řemeslu na světě tvrdý boj. Prostitutky se musely registrovat, aby mohly být pod kontrolou, ať už ze strany policie nebo lékařů. V některých zemích došlo k pokusům o vymýcení prostituce, ale ani v těch nejrepresivnějších režimech se to nepodařilo – tam, kde je poptávka, bude vždycky i nabídka, uvedl server procproto.cz.