DOKUMENT: Vánoční poselství prezidenta Miloše Zemana

Dobrý den vážení a milí spoluobčané! Setkáváme se již posedmé nad vánočním poselstvím prezidenta republiky, abychom společně přemýšleli o tom, co se nám v uplynulém roce podařilo a kde jsou problémy. Dovolte mi abych začal stejně, jako když jsem se setkal asi se stovkou zahraničních velvyslanců. Řekl jsem: Vítejte v úspěšné zemi, v zemi, která má nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii, která má stabilní ekonomický růst, která má relativně klesající poměrně nízký státní dluh, zemi, kde roste jak průměrná mzda, tak starobní důchody. Toto vše jsou úspěchy i když o nás Češích se říká, že jsme nejskeptičtější národ v Evropě. Myslím si, že jen nad těmito úspěchy bychom se měli společně radovat.

To samozřejmě neznamená, že by neexistovaly problémy. Která země je nemá. Na některé z nich jsem už upozorňoval ve svých předchozích veřejných vystoupeních. A teď bych problém, o kterém chci mluvit, shrnul do jediného slova pomalost. Pomalost soudních řízení, pomalost stavebních řízení, pomalost výstavby dopravní infrastruktury. Pokud jde o pomalost soudních řízení, víte, že například H-System trval 20 let? Kauza Vlasty Parkanové a letadel CASA ještě není skončena a už trvá deset let. I když David Rath byl doslova přichycen s úplatkem v ruce, soudní proces s ním trval sedm let. Věřím, že nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová přispěje k tomu, aby se soudní jednání zrychlilo.

Pokud jde o stavební řízení, jsme na krásném 162. místě na světě ze 180 států, někde na úrovni Burkiny Faso a dalších afrických zemí. Věřím, že paní ministryně místního rozvoje Klára Dostálová předloží návrh nového stavebního zákona, který stavební řízení urychlí. A je-li kritizována, pak někdy kritizována právě těmi, kdo přispěli k jeho pomalosti. Chceme-li překonat bytovou krizi, pak zrychlení stavebního řízení je nutnou, i když nikoliv jedinou podmínkou. A pokud jde o výstavbu dopravní sítě, věříme, že nový ministr dopravy pan Kremlík rovněž přispěje k tomu, aby například dálnice se nepřipravovala 13 let.

Nu, a teď bych pochválil vládu za to, že předložila národní investiční program s horizontem 30 let, protože některé velké projekty samozřejmě přesahují funkční období jakékoliv vlády. Někdy se říká, že je to zásobník projektů, ale není to pravda. Prostudoval jsem si tento plán a vím, že obsahuje i termíny, vím, že obsahuje i rozpočtové výdaje. Trochu mě jenom zamrzelo, že výstavba nových jaderných bloků je v tomto národním investičním plánu poněkud zpožděná. No, a samozřejmě je problém financování z národních zdrojů, ze zdrojů Evropské unie, ale také samozřejmě ze spolupráce veřejného a soukromého sektoru. A to kdybych už dodal jenom to, že kritizuji vysoký počet daňových výjimek, které musí splácet ti, kdo poctivě daně platí. Celkový objem těchto daňových výjimek je už přes 300 miliard korun, a kdyby se alespoň některé z nich podařilo odstranit, bylo by více peněz i na ty investiční projekty.

Přecházím teď k problémům, které velmi pravděpodobně budeme mít v příštích letech, a to jsou problémy, které se týkají klimatické změny. Domnívám se, že z diskuse o klimatických změnách se stává nové náboženství, a dovolte mi proto, abych byl kacířem. Již miliony let se na naší planetě střídají teplá a chladná období. Uvádí se, že před několika miliony let dokonce byla průměrná teplota na zeměkouli o tři stupně vyšší, než je dnes. A nejsem si jist, zda rozhodujícím faktorem globálního oteplení je právě lidská činnost, nikoliv přírodní zákony, pohyb zemské osy a další kosmické vlivy. Rád bych to ilustroval jedním příkladem. Grónsko - Greenland, tedy zelená země, bylo před tisíci lety bohatým ostrovem s pastvinami, stády dobytka, 14 farnostmi. Pak přišla malá doba ledová a obyvatelé Grónska zemřeli dílem hlady a dílem zimou.

Klimatičtí proroci mají ovšem i důsledky, které už nejsou naivní, nejsou idealistické, ale jsou velmi a velmi přízemní. Mluvím teď o podpoře obnovitelných zdrojů. Česká republika vydává na obnovitelné zdroje, zejména solární a větrnou energetiku, desítky miliard korun ročně. Tyto zdroje jsou dotovány ve prospěch solárních baronů. Ve skutečnosti ale například produkce solárních elektráren představuje pouhá tři procenta celkové produkce elektřiny v České republice. A jestliže jsme vystaveni tlaku na to, abychom podíl obnovitelných zdrojů zvýšili, musíme si uvědomit, že jsou to zdroje nestabilní, protože slunce někdy svítí a někdy nesvítí, vítr někdy fouká a někdy nefouká. A tak tyto zdroje musíme stejně zálohovat klasickými elektrárnami.

Věřím, že nedojde k tomu, aby úvahy o zelené Evropě dosáhly té míry, že se zde objeví například i zelené bankovnictví. To znamená, že úvěry nebudou poskytovány podle bonity investičních projektů, ale podle zelené ideologie. Evropská unie produkuje devět procent světových emisí. Těch 91 procent, to jsou Spojené státy, Rusko, Čína, Brazílie, Indie a další země a mohlo by se teoreticky stát, že průmysl by se přestěhoval za levnější energií do těchto zemí a z Evropské unie by se stal ekologický skanzen s nižší životní úrovni jeho obyvatel. Vím, že to někteří lidé nebudou rádi slyšet, ale prosím, abychom nezůstávali v bublinách svých názorů a abychom dokázali přemýšlet i o argumentech opačných.

Pokud jde o vnitropolitický vývoj: Ano, povšiml jsem si demonstrací středoškoláků proti klimatické změně. Nic proti tomu, byl bych pouze rád, aby demonstrovali v sobotu a v pátek se učili. Povšiml jsem si rovněž demonstrací v Praze, jejichž účastníci vyžadovali demisi ministerského předsedy. Na to se dá odpovědět velice stručně. V parlamentní demokracii, kterou jsme a budeme, premiéři přicházejí a odcházejí na základě výsledku svobodných voleb. Tečka.

A když už mluvíme o těchto volbách, příští rok nás čekají volby krajské. Velmi bych si přál, aby na kandidátkách do krajských voleb bylo co nejvíce úspěšných starostů, a velmi bych si nepřál, aby tam bylo příliš mnoho takzvaných parašutistů. Víte, co to jsou v tomto smyslu parašutisti? To jsou lidé, kteří jsou na kandidátku shození shora. Buď jsou to straničtí funkcionáři, nebo lidé, kteří nemají žádnou zkušenost s řízením velkých společenských celků, jako je například město. A já, bez ohledu na stranickou příslušnost, chci proto právě úspěšným starostům popřát, aby byli úspěšní v krajských volbách.

Blížím se k závěru a tento závěr, jako vždy, má obsahovat novoroční přání, a protože bych nechtěl přát jenom a pouze zdraví, štěstí a dlouhá léta, trochu vás překvapím. Chtěl bych vám popřát bolest. Ale víte jakou bolest? Takovou bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl: myšlení bolí. Chtěl bych vám všem popřát, abyste i nadále byli svobodnými osobnostmi, které si vytvářejí svůj vlastní názor a nenechají se nikým manipulovat, a aby si vážily sami sebe právě proto, že mají vlastní informovaný názor. Ti, kdo na sociálních sítích někdy zlostně nadávají, aniž by měli argumenty, nejsou partnery pro tuto diskusi, ale naše diskuse by měla probíhat mezi různými názorovými skupinami a nikoho bychom z této diskuse neměli předem vylučovat.

Milí přátelé, a teď už přijde kromě té bolesti velmi konvenční, ale o to upřímnější přání. Přeji vám především zdraví, protože se svýma bolavýma nohama dobře vím, co to zdraví znamená. Přeji vám štěstí a životní úspěch, i když ten vám budou mnozí lidé závidět. A nenechte se jimi odradit. Souhrnně řečeno přeji vám radost ze života, takže všechno nejlepší a krásný nový rok.