KOMENTÁŘ | Babiš zahájil předvolební kampaň popřením svých slov. Zvítězí, i když prohraje

K novoročnímu projevu už bylo řečeno mnohé. V zásadě se nelze ubránit dojmu, že ze všech jeho letošních vystoupení byl nejméně záživný a podstatný. Srovnáme-li ho s projevy jiných státníků, například se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou nebo s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, nemáme se moc čím chlubit.

Ano, zastánci a věrní fanboys premiéra hájí s argumentem, že se přece omluvil, jenže on se nikdy tak úplně neomluvil za své chyby. Prakticky pokaždé je hodil na hlavu někomu jinému, ačkoliv odpovědnost za stav země má v první řadě on. Když už nic, aspoň ocenil práci lidí, od těch, co doma šili roušky, přes umělce za kamerou až po lékaře a hasiče. Tedy v zásadě lidí, kteří se snažili udržet zemi nad vodou, zatímco Babiš ji nesystematicky potápěl.

V případě projevů se tedy sice neumíme inspirovat od úspěšnějších, ale jinak nám to jde. Například v případě opatření, která bezostyšně přejímáme od jiných států. Na tom samo o sobě není vůbec nic špatného, naopak, jen je dosud nikdo nedokázal veřejnosti vysvětlit, a hlavně ani udržet. Rošáda, kdy se co dva dny měnily restrikce podle toho, jak lidé nadávali na facebooku, jde opět na Babišovu hlavu. Stejně jako zatím žalostně nízký počet očkovaných lidí.

V tomto případě je ale aspoň předpoklad, že se v řádech týdnů něco změní. Jak Babiš oznámil skutečně netradičně ve svém dalším projevu. Ono se obecně zdá, že premiér má vytříbený smysl pro komunikaci. Důležité organizační informace sděluje přes facebook, a jak loni přiznal pro EuroZprávy.cz v jedné smsce, například s vedením Evropské rady nebo Evropské komise komunikuje přes SMS zprávy a Twitter. Jistě, doba se vyvíjí, ale i přesto dokáží představitel okolních států nadále zachovávat nějaké dekorum.

Na druhou stranu, co jiného bychom mohli chtít v zemi, které vládne lidový prezident, a premiér, který se minimálně lidově vyjadřuje. Jen kdyby ta slova měla nějakou váhu. Říkat každý rok něco jiného a doufat, že na to potenciální voliči za chvíli zapomenou, není moc dobrá vizitka úspěšného politika.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. 29. listopadu 2014 hnutí ANO na facebooku citovalo Babiše takto: "Rozhodně nikdy nebudu kandidovat na prezidenta, protože náplň práce tohoto úřadu mě nemotivuje." O pár let později se v televizi díváme na toho samého člověka, který se zdráhá zavřít si vrátka na Hrad, protože si je sám vědom, že jimi možná bude chtít jednou projít.

Uznávám, šestiletý rozdíl je poměrně markantní a člověk zkrátka může změnit názor. Ale toho jsme u Babiše svědky i v kratších časových horizontech. Třeba 30. května 2015, kdy Babiš pro Deník prohlásil, že nechce být premiér, nebo o dva roky později, kdy pro Novinky uvedl, že sice by teda premiérem byl, ale opravdu jen na čtyři roky.

Babiš očividně mění názory stejně, jako protikoronavirová opatření. Protože toho samého muže, který de facto dvakrát odmítl post předsedy vlády, jsme v neděli viděli v televizi, jak se opětovně dere do premiérského křesla s neutuchající ambicí vládnou. Navzdory všem svým protichůdným prohlášením, střetům zájmů a vyšetřováním. Navzdory tomu, že soudný člověk by na jeho místě už dávno odstoupil, nebo byl tlakem donucen k rezignaci.

Něco takového ale u Babiše čekat nelze, a zatím se zdá bláhová i představa, že by letošní volby prohrál. Vládu zřejmě stejně nesloží, jak se ale dosud zdá, prvenství si možná odnese. A toho si je sám moc dobře vědom, protože to by pro něj byla ta nejlepší z nejhorších variant. Postavení se před zraky veřejnosti do role chudáčka, který vyhrál volby, ale nikdo s ním nechce kamarádit. Trump 2.0.

Babiš zkrátka tak či tak vyhraje. Buď bude opravdu podruhé premiér, nebo skončí v mučednické pozici, která je ideální pro člověka jeho formátu. Hýřícího předstíraným zájmem o osudy lidí, navzdory absenci respektu vůči nim.

Na druhou stranu respekt Babiš nepotřebuje, proč taky. Není zrovna hnací silou, na což poukázal například Michael Dobbs ve své knize House of Cards, podle níž Netflix natočil seriál Dům z karet: "Není to respekt, co člověka motivuje, ale strach. Tak se budují říše, tak začínají revoluce. To je tajemství velkých mužů." 

Na mysli mi ale tane ještě jeden citát z House of Cards, který k osobě Babiše sedí podstatně více. "Jeho nejhlubší potřebou bylo, aby ho lidé měli rádi. To je obdivuhodná vlastnost...u kokršpaněla." Nejde o přesnou citaci, tomuto citátu totiž chybí závěr, ten ať si ale každý najde sám. Já ho tu nezmíním z čistého respektu vůči samotnému premiérskému postu, což je další věc, kterou Babiš postrádá.