Jeho slova byla silnější než tanky, vzpomíná Zeman na Vaculíka

Vaculík zemřel 6. června V nedožitých 89 letech. Mezi lety 1945 až 1968 byl členem KSČ. Jeho manifest Dva tisíce slov byl jedním ze dvou klíčových dokumentů Pražského jara. Zatímco Akční program KSČ byl výzvou k reformě komunistické strany, text Dva tisíce slov obsahoval podněty, které šly za rámec Akčního programu. Vedení KSČ je odmítlo a později, v době  politické normalizace, dokument Dva tisíce slov označilo za kontrarevoluční.

„ Pokud někdo opravdu důsledně trval na svém názoru, tak to byl Ludvík Vaculík. Častokrát byl až nesnesitelný ve své důslednosti, neboť my Češi máme tak rádi kompromis," vzpomíná na spisovatele česká hlava státu.

Vaculík podle něj byl významnou osobností, které se pozná podle toho, že ji nemá kdo nahradit. „Na světě není spisovatel, který by dokázal silou slova pohnout celými armádami. Obyčejných dva tisíce slov mělo takovou sílu, že do Československa "vstoupilo" pět tisíc tanků, abychom podle těch dvou tisíc slov nezačali žít. Ale ani těch pět tisíc tanků a pět set tisíc vojáků nezabránilo tomu, aby myšlenka lidských práv a svobody zvítězila v památném roce 1989," uvedl ve vzpomínkovém textu Miloš Zeman.

Právě Vaculík je podle něj morálním vítězem listopadu 1989. „Vaculíkův život měl smysl. Vzdávám mu hold a úctu. Na počest jeho díla a památky má moje vzpomínka přesně dva tisíce znaků," dodal Zeman.

Celý vzpomínkový text Miloše Zemana:

Velká síň české literatury je bohatší o další výjimečnou a skvělou osobnost a my tady na zemi jsme chudší o kus našeho národního svědomí. Petlice na jeho díle je už navždy uzamčena a český snář budeme už navždy snít jen my sami, neboť nám už nebude mít kdo oznámit, že jaro je tady. Pokud někdo opravdu důsledně trval na svém názoru, tak to byl Ludvík Vaculík. Častokrát byl až nesnesitelný ve své důslednosti, neboť my Češi máme tak rádi kompromis.

Tento pojem Ludvík Vaculík ve svých názorech a činech nikdy neuplatňoval. Jako příslušník generace osmašedesátníků vím, že Ludvíka si vybrala historie, aby vytvořil esenci obsahu této dramatické dějinné události. Výjimečná, ale opravdu výjimečná osobnost se pozná vždy podle toho, že ji opravdu nemá kdo nahradit, ač se nám často říká, že nikdo není nenahraditelný. Vím také to, že by mne Ludvík za toto tvrzení "zpražil" drtivou kritikou a ostrým šlehem ironie svých vět. Pokorně přijímám jeho nevyslovená slova a v duchu se musím pousmát.

Na světě není spisovatel, který by dokázal silou slova pohnout celými armádami. Obyčejných dva tisíce slov mělo takovou sílu, že do Československa "vstoupilo" pět tisíc tanků, abychom podle těch dvou tisíc slov nezačali žít. Ale ani těch pět tisíc tanků a pět set tisíc vojáků nezabránilo tomu, aby myšlenka lidských práv a svobody zvítězila v památném roce 1989. Třebaže to nikdo nepřiznal, Ludvík je morálním vítězem listopadu 1989, neb okupační armáda musela s hanbou odtáhnout, aniž by padl byť jen jediný výstřel. To vše dokázalo jeho dva tisíce slov, slov silnějších než armády pěti zemí, slov, jejichž obsah bude platit, i když my už tady nebudeme.

Řekl jsem "obyčejných slov"; ne, nebyla to obyčejná slova, byla to Ludvíkova slova. Smyslem života je zanechat po sobě alespoň malou stopu, něco, co je hodné zmínky i po letech. On to naplnil a doslova a do písmene psal dějiny. Vaculíkův život měl smysl. Vzdávám mu hold a úctu. Na počest jeho díla a památky má moje vzpomínka přesně dva tisíce znaků.