První úspěšný atentát v Česku: Komunista zastřelil ministra Rašína

5. ledna 1923 byl pro řadu lidí den jako každý jiný. Ráno vyrazili do práce nebo do škol a přemýšleli nad špatnou situací tehdejší ekonomiky. Platy se snižovaly, nezaměstnanost rostla a od uzavření hranic uplynuly čtyři roky. Reformy, za kterými stál ministr financí Alois Rašín, se ale postupně měnily v katastrofu. Klesala konkurenceschopnost, podniky byly zadlužené a chudší vrstva obyvatel se propadala do beznaděje.

Na Rašína tehdy verbálně útočili novináři i levicoví politici. Komunisté označili ministra za nepřítele lidu a Čechy ovládlo zoufalství. Stále více lidí volalo po radikální změně, která ten den měla přijít. Asi nikoho by ale nenapadlo, že 5. leden bude dnem, kdy se uskuteční historicky první úspěšný česká atentát.

Ten den si Rašín přispal. Ze svého bytu v Žitné ulici v Praze odcházel až před devátou hodinou ranní, kdy na něj čekal řidič s autem. Najednou k němu přiskočil tehdy neznámý mladík a ulicí se ozvaly dva hlasité výstřely. Rašín se skácel na zem, útok ale přežil.

Atentátník, kterým byl levicový radikál Josef Šoupal, se dal na útěk, svědci střelby jej ale začali pronásledovat. Když mu došlo, že neunikne, vzdal se policii dobrovolně. Zatímco byl zatýkán a odvážen na policejní komisařství, Rašín bojoval ve svém bytě o život. Do něj ho odnesl jeho syn Ladislav s poraněním páteře. Kulka, která ministra zasáhla, mu poranila míchu, a Rašín se nebyl schopen pohnout. Druhá kulka zasáhla řidiče, způsobila mu ale pouze lehčí zranění.

Z bytu odvezli lékaři politika v bezvědomí a jeho stav byl kritický. Nejen, že po zásahu páteře a přerušení míchy ochrnul, ale dostal infekci a zánět. V té době neexistovala antibiotika a lékaři mu i přes svou veškerou snahu nedokázali pomoci. 18. února Alois Rašín umírá.

Atentátník Josef Šoupal byl devatenáctiletý člen komunistické strany a podle dobových pramenů jednal na vlastní pěst. Zbraň si pořídil u v předchozím roce a právě Rašín měl být jeho prvním cílem. Zároveň se ale stal posledním, lidé totiž požadovali pro útočníka trest smrti.

Ten však nemohl být vykonán, neboť Šoupal v době útoku nedosahoval potřebného věku dvaceti let. Nebyl tedy plnoletý, a proto jej soud poslal do vězení na 18 let za vraždu. Sám útočník se ale vinen necítil a během trestu se choval velmi nedisciplinovaně, proto mu byl trest prodloužen o další dva roky. 

Z vězení se proto dostal až v roce 1943 a po svém propuštění si změnil jméno na Ilja Pravda, aby nebyl nadále s tímto hrůzným činem spojován. Nadále se sice věnoval komunismu, do strany ale přijat nebyl, protože ji atentátem zdiskreditoval. V roce 1959 na severu Čech umírá.