Jdi do p*dele, vole. Mám dluhy 300 tisíc, pomoz mi, ty vole. Ke Krausovi přišel Hilšer a bylo to divoké

„Jistě jste si všimli, že tu máme rušno, byly demonstrace kvůli panu Ondráčkovi. Daleko živější a nepříjemnější je situace u našich slovenských přátel, kde jde o velmi delikátní věc, protože je to spojeno s vraždou. Já bych jenom našim slovenským přátelům řekl, ať jsou obzvláště ostražití, zejména média. V Česku máme případ pana Kramného, který měl před čtyřmi lety nehodu se svou ženou a dcerou. Teď jsem zrovna četl, že ústavní soud to vrací k soudu, protože to není prokázané. Hlavně neosočit někoho dopředu. Já s tím mám v mnohem menší míře nepatrně stejnou zkušenost s dopravní nehodou. Škody, které může způsobit kdokoliv křivým obviněním, jsou nevratné,“ upozornil moderátor.

Pak se pozastavil i v Itálii nám vyhráli populisté a extremisté. „Populisté a extremisté vyhrávají všude a pořád. A já se pořád ptám – kdo jsou populisté a extremisté, a čím to, že vyhrávají. Měli bychom se asi zamyslet nad tím, jak to udělat, aby nevyhrávali. Pak jsem si ale uvědomil, že když se seznámí muž se ženou – to se stalo i mě, dokonce několikrát – a má o ni vážný zájem a uchází se o ni a ona o něj, tak jsou to taky dva populisté,“ přirovnával politiku k běžnému životu.

Partneři si podle jho slov také slibují, jaký jejich vztah bude. „A pak to vidíte u soudu – tam je při rozvodu realita. Já si neumím představit, kdo by nikoho volil, kdyby mu sliboval něco jiného než to, co se tomu voliči líbí. Že by říkal: Snížíme vám penze, jinak to nepůjde, elektřina bude dražší, práce nebude. Tak nevím, ani já bych ho nevolil. Pokud byste věděli, kde volí někoho takového, dejte mi vědět,“ dodal Kraus.

Jeho hostem v show byl i neúspěšný prezidentský kandidát Marek Hilšer. Padl i dotaz na to, jestli bude v příštích volbách znovu kandidovat. „To nevím, musím se zeptat manželky,“ přiznal. Uvedl také, že o první kandidatuře rozhodl sám, další mu ale už jeho žena zakázala.

Kraus pak chtěl názorně ukázat, jak by se Hilšer jako prezident choval. „Prezident by měl v lidech motivovat dobré vlastnosti,“ vysvětloval mu uchazeč o křeslo na Hradě. Moderátor ho požádal, by mu to názorně ukázal a zkusil ho motivovat. „Já vám budu dělat standardního nas*anýho voliče. Takového českého rozpolcence. A vy mě zkuste motivovat nějakými příklady, abych se cítil líp. Berte to, že jsem zachmuřený, zapšklý, nesebevědomý, podrážděný, mám půjčku, exekuci a jsem bez práce,“ úkoloval ho Kraus. „Vy mi dáváte samé těžké úkoly, smál se Hilšer. „Já bych vám řekl: Pane Krausi, máte to jako fakt těžký. Není to jednoduchý, ale já vám pomůžu a budu za vás bojovat,“ začal.

Kraus ještě doplnil, že s ohledem na to, jak se popsal, by potřeboval dostat svolení k tykání, protože podobné typy lidí jsou zvyklé všem tykat. „Vy jste mi řekl, že jsem v v blbé situaci. A já bych vám řekl: To vím, ty vole, že jsem v blbý situaci,“ spustil Kraus. „Vím, že jsi v blbé situaci, ale něco s tím uděláme,“ pokračoval Hilšer. „Ale co s tím uděláme, ty vole. Kdy, vole?“ skákal mu do řeči Kraus. „Teď s tím nic neuděláme. Máme na to jeden nebo dva roky...“ vysvětloval mu potenciální prezident. „Dva roky? To jdi do p*dele, vole. Mě je blbě už teď, vole. A nevím, co bude za dva roky,“ hrál si na „burana“ Kraus. „Honzo, kdybych byl premiérem, šlo by to rychleji, ale jsem jenom prezident,“ opáčil mu Hilšer. „Mám dluhy 300 tisíc, pomoz mi, ty vole. Potřebuju píchnout,“ tlačil Kraus na „prezidenta“. V tomto duchu pak jejich fiktivní rozhovor pokračoval ještě nějakou chvíli.