S Bořivojem Navrátilem se herci loučili dlouhým potleskem!

Na poslední cestě Bořivoje Navrátila vyprovodila instrumentální hudba. Věnce a květiny mimo jiné zaslali Herecká asociace, ministerstvo kultury, Český rozhlas, Švandovo divadlo, Činoherní klub, Divadlo na zábradlí nebo tvůrčí a herecký kolektiv seriálu Ulice.Producenti Ulice také přerušili na dvě hodiny natáčení, aby se přátelé a kolegové mohli s Navrátilem ve Strašnicích rozloučit.Posledního rozloučení se například zúčastnili Eliška Balzerová, Martina Hudečková, Lukáš Vaculík, David Matásek, Jan Potměšil, Rudolf Hrušínský nebo Ljuba Krbová."Byl to spolupracovník mého tatínka v Národním divadle, dělali spolu strašná léta. Bořka jsem měla velice ráda. Naposledy jsme spolu točili ve sklípku ve Znojmě pro Český rozhlas. Je mi to strašně líto,“ uvedla Hudečková.Na konci obřadu vzdali smuteční hosté Navrátilovi hold dlouhým potleskem.Bořivoj Navrátil v posledním roce života bojoval s rakovinou tlustého střeva. O své chorobě otevřeně hovořil a ze všech sil se nemoc snažil překonat.Herec Bořivoj Navrátil se narodil 26. září 1933 v Kroměříži. Jako čtyřletý přišel o oba rodiče, když jeho matka zemřela na tuberkulózu a otec její smrt neunesl a zastřelil se. Bořivoje a jeho bratra si vzala do opatrování otcova sestra s rodinou. Posléze se přestěhovali do Jihlavy, kde Navrátil prožil dětství a dospívání.Od dětství toužil po herecké kariéře, na nápad věnovat se hraní přišel po první návštěvě divadla, kde viděl pohádku Zlatovláska a hlavní představitelka mu velmi připomínala jeho zesnulou matku. Studoval gymnázium, ale po absolvování kvarty přešel na obchodní akademii. Jeho teta si totiž přála, aby měl zadní vrátka, kdyby mu jeho umělecká kariéra nevyšla. Naučil se těsnopis a psaní na stroji, vyhrál i několik krajských soutěží. Psaním a stenografickými záznamy si přivydělával během studia.Divadlu se začal věnovat v roce 1951 v takzvaném Mládežnickém studiu Horáckého divadla. Navrátil se vedení velmi zalíbil a v sedmnácti letech začal hostovat v představeních profesionálního souboru. Když dostudoval JAMU, získal první angažmá v Českém Těšíně, poté hrál v Opavě a Ostravě. Cestu do Prahy mu otevřela v roce 1961 role Romea, přešel do Národního divadla. V roce 1992 odešel z první scény Národního divadla kvůli změně vedení a později dostal nabídku od režiséra Petra Lébla na hostování v divadle Na zábradlí. Později svoji kariéru spojil s Divadelním spolkem Kašpar.Diváci si ho především pamatují z filmů Už zase skáču přes kaluže, Ucho, Osada havranů, Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita!, Anděl s ďáblem v těle, Sestřičky, Knoflíkáři, Co chytneš v žitě, Všichni moji blízcí, Útěk do Budína nebo z televizních seriálů Návštěvníci.