Reportéři ČT: Spravedlnost existuje jen pro toho, kdo si ji zaplatí!

Po střední škole nastoupila Jana Slanařová jako celní úřednice. V roce 1996 onemocněla a přišla o práci. Když jí lékař v Chebu po osm měsíců nemohl na její problémy stanovit diagnózu, odjela Jana Slanařová do vojenské nemocnice v Olomouci, kde ji po prvním krevním odběru hospitalizovali s mononukleózou.

Poté, co se vrátila do Chebu s neschopenkou, pozval si ji lékař do ordinace. „V ordinaci mi vytrhl neschopenku z ruky a zpětně ji o měsíc ukončil.“ Lékařovo jednání podle Správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) bylo protizákonné, protože zpětně dočasnou pracovní neschopnost ukončit nelze. Lékař dodnes ošetřuje v Chebu.Zaměstnavatel, v případě Jany Slanařové celní správa, sice připustil, že je nemocná, ale tím, že neměla neschopenku, musela nastoupit do práce. A to neudělala. „Jak jsem taky mohla chodit, když jsem celou dobu byla nemocná a byla jsem hospitalizována v nemocnici,“ uvedla v pořadu Jana Slanařová. Celní správa se k případu vyjádřila jen prostřednictvím mluvčího, který rozhodnutí obhajuje, neboť z materiálů, které tehdy mělo celní ředitelství v Plzni, bylo propuštění správným krokem.

Ping-pong mezi soudyPřestože se Jana Slanařová vzápětí po svém propuštění obrátila na městský soud v Chebu, soudní martýrium ani po šestnácti letech nekončí. Městský soud v Chebu sice ihned uznal, že propuštění Jany Slanařové bylo protiprávní, ovšem krajský soud v Plzni vždy vrátil případ k přezkoumání. Teprve až nejvyšší soud, který zmínil posudek lékařů z vojenské nemocnice v Olomouci, dal definitivně za pravdu paní Slanařové. To pak uznal i plzeňský soud, ovšem ke stejnému rozhodnutí došel až za deset let.Soudy rozhodly, že výpověď je neplatná, přesto se Jana Slanařová do práce vrátit nemůže. Začal totiž platit nový zákon, který umožňuje pracovat na celní správě jedině v případě, že dotyčná osoba podepsala služební přísahu. Celní správa proto argumentuje, že aby paní Slanařová mohla znovu nastoupit do práce, musela by přísahu podepsat v červnu anebo červenci roku 1997. To ale podle svých slov byla Jana Slanařová de facto propuštěná z práce. Proto se soudní dovolávání spravedlnosti rozběhlo nanovo.

Bez práce, bez penězJana Slanařová si za celou dobu jinou práci nenašla. „Tím bych ukázala, že to já jsem udělala chybu.“ Do loňského roku tak byla paní Slanařová bez práce i bez peněz, neboť podporu od státu začala pobírat až od srpna roku minulého. S penězi jí musela vypomáhat rodina, včetně dvou dcer.Domáhat se spravedlnosti ve své současné situace může jen díky tomu, že advokát Jan Vydra pracuje na případu Jany Slanařové zadarmo. „Jednou jsem si v knize přečetla výrok Immanuela Kanta, který zněl, že když je spravedlnost ignorována, nemá život na této zemi cenu. A tady spravedlnost a právo neexistuje. Možná pro někoho, kdo si to zaplatí. Ale já na to nemám peníze.“