Vánoce jako svátek narození Ježíše Krista se slaví od čtvrtého století

Přesný den ani rok narození Ježíše není znám, protože pro první křesťany před více než dvěma tisíciletími nebylo datum Ježíškova narození v popředí jejich zájmu. Křesťané totiž v prvních dvou stoletích své existence slavili především Velikonoce. Jimi se slavil celý život a dílo Ježíše Krista až po jeho ukřižování včetně víry v jeho vzkříšení.

Teprve ve 3. století vznikl požadavek oslavit zvláštním svátkem také Ježíšovo narození. Protože se v té době už neznal den a rok Ježíšova narození, byli křesťané naprosto volní ve volbě nejvhodnějšího data. Západní církev - v Římě – zvolila 25. prosinec, což bylo datum starého pohanského svátku "Narození věčného slunce". Východní církev slaví narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii, a to svátku "Narození Božského eonu".

Křesťané dali původně svátku slunovratu nový smysl. Ten nespočívá v oslavě příchodu nového světla v přírodě, jak tomu bylo v době antiky, ale spočívá především v oslavě příchodu nového světla, které nikdy nezhasne. A to je světlo duchovní, jež přišlo v historické osobě Ježíše Krista.

V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti. Zhruba od 16. stol. se rozšířily zvyky, jako jsou domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobený stromeček.