V Čechách proběhne až pět tisíc eutanazií ročně. Jak je to možné?

"V podmínkách České republiky bych se eutanazie velmi bála," řekla v reportáži ČT Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra. "Mohli bychom o ní uvažovat někdy, až budeme mít vyřešen systém péče o ty nejkřehčí," dodala.

"Nejsem odpůrcem eutanazie, pokud si to demokratická společnost odsouhlasí, tak to akceptuji. Lékaři na to mohou dát odborný návod, jak se dá taková věc udělat, ale já jsem proti tomu, aby to lékaři dělali," řekl pro Týden Jan Pirk, přednosta Kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny.

Vláda se momentálně zaštituje koaliční dohodou, ve které se staví proti eutanazii. "Není to cesta, kterou chceme jít. Myslíme si, že bychom tady nabourali hranici, na které stojí naše civilizace," odmítl tuto možnost ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Jan Payne rozhodnutí Brittany Maynardové chápe. "Ten nádor postupně zasahuje různé části mozku a může člověka připravit takříkajíc o kus duše. A to člověk těžko snáší," řekl.

V České republice se eutanazie podle Payna provádí i přes zákaz. Lékaři podají pacientovi velkou dávku morfia, ta zastaví dech a pacient zemře. "To je běžná věc. Já jsem před pár roky viděl anonymní průzkum mezi lékaři a udájně se provede tři až pět tisíc eutanazií ročně," vysvětlil.

Hodně eutanazií také probíhá tzv. pasivně. To může znamena vypnutí přístroje či ukončení léčby. "Bojovníci proti eutanazii říkají, že tohle eutanazie není. Ale je. Problém je v tom, že nemůžeme aktivitou a pasivitou rozlišit, jestli eutanazie je přípustná nebo ne. Zabít můžeme klidně tím, že nic neuděláme," tvrdí Payne.

"Naše kultura se liší jednou základní vlastností proti jiným kulturám - bojí se smrti. Smrt vzbuzuje děs, proto se vynakládají takové obrovské prostředky, aby se zachránil člověk i když to asi už opravdu nemá smysl. O smrti se nesmí hovořit, smrt se někam uklidí," říká. Podle Payna by smrt měla být součástí života.