Spartakiádního vraha dopadli před 30 lety. Útočil a zabíjel bez lítosti

V krátké době, od února do května 1985 se v Praze začaly množit brutální útoky na ženy. A nezůstalo jen u útoků - tři ženy vrah brutálně zabil, o dvě další vraždy se pokusil. Celkem napadl jedenáct žen. Bylo krátce před spartakiádou, která nakonec dala vrahovi přezdívku. Do Prahy mířily tisíce cvičenek a policie tedy byla pod velkým tlakem, aby rychle našla sadistického vraha. Už proto, že nepolevoval a brutalita jeho útoků se stupňovala.

Moc se o tom neví, ale o Strakově dopadení rozhodl zlatý řetízek. Své oběti totiž ještě navíc okrádal. U soudu se později zpovídal i ze tří loupeží a pěti krádeží. "Když bylo po tom a ty věci tam byly, tak jsem si řekl, že by se mi mohly hodit," řekl při vyšetřování policistům.

Zlatý řetízek také původně patřil jedné z přepadených žen. Straka ho daroval dívce, se kterou tehdy chodil. Ta pak poznala řetízek na záběrech v televizním pátrání a oznámila policii, odkud ho má. Za dvě hodiny poté už byl Straka v poutech.

Sadista bez lítosti zaskočil i policisty

Když si policisté pro Straku přijeli, nedal na sobě znát žádnou lítost. Ani potom v týdnech vyšetřování a policejních rekonstrukcí. Vyšetřovatelé dodnes vzpomínají na zděšení nad jeho chladnokrevností s jakou popisoval detaily znásilnění a vražd. "Ta bezcitnost a sadismus, naprosto nulová hodnota výčitek svědomí v kombinaci s vysokou inteligencí byla šokující," svěřil se ještě po letech jeden z detektivů.

Straka se s každým napadením víc a víc zdokonaloval. První přepadená, dvacetiletá dívka, ho umluvila, aby s ní šel na jiné místo než kde se ji pokoušel znásilnit. Pak začala volat o pomoc a Straka utekl. Další dvě dívky mladík napadl a okradl, ale neznásilnil. Ta další, třiadvacetiletá Alice P., už štěstí neměla.

Straka ji v lesoparku napadl zezadu, chytil za krk do kravaty, odtáhl mezi stromy a znásilnil. Jak sám při rekonstrukci přiznal, dívka při tom opakovaně upadala do bezvědomí. Straka jí do úst nacpal hlínu a kamínky, které shrábl ze země. Protože dívka stále chroptěla, nacpal jí ještě do nosu srolované listy ze stromu. Podle pitvy zemřela na vdechnutí hlíny.

Při dalších útocích už se Straka zpravidla nenechal ženami umluvit a byl nelítostný. Zlomená jazylka u jedné z obětí ukázala, že ženy rdousil rukama a nakonec je uškrtil tím, co bylo po ruce. Zpravidla ramínkem jejich vlastní podprsenky, jindy si přinesl čalounickou nit, kterou uvázal do katovské smyčky.

Na "lovu" nespal, prochodil desítky kilometrů

Straka přiznal, že jeho sexuální pud byl tak silný, že když hledal oběť, nemusel spát a dokázal za noc nachodit desítky kilometrů. Znalci později prokázali, že je Straka abnormálně sexuálně agresivní, se sklony k sadismu a dokonce nekrosadismu.

Dodnes není jasné, zda si to Straka uvědomoval. Po zadržení totiž tvrdil, že kdyby mu ženy vyhověly, nepotřeboval by k uspokojení násilí. Při testech ale nejvýrazněji reagoval na fotografii svázané ženy. Sám ovšem tvrdil, že to bylo proto, že byla nejhezčí. Z toho by vyplývalo, že si svou sexualitu neuvědomoval.

Po letech, v roce 2005, Straka v jediném televizním dokumentu, ve kterém vystoupil, přiznal něco jiného: "Věděl jsem, že mám sexuální poruchu, ale nedokázal jsem s tím nic dělat. Bylo pozdě. Bylo to nutkavé. Později jsem si ale přál, aby mě ve vězení někdo oběsil. Nenávidím se."

Osudová chyba spartakiádního vraha

Osudným se Strakovi kromě darovaného zlatého řetízku stalo napadení osmnáctileté Ludmily. V tramvaji ji napadala skupinka opilců, Straka se jí zastal a doprovodil ji ze zastávky. Zřejmě už počítal s tím, že dívku zabije, protože jí řekl, křestní jméno, svůj věk a prozradil, že navštěvuje učiliště u Kladna. Jeho příjemné chování se ale brzy změnilo a dívku surově napadl.

Pak udělal chybu. Nechal se dívkou umluvit, ať s ní jde do sklepa domu, kde bydlela. Navrhla mu, že sex na matraci bude příjemnější. U dveří začala zvonit na domovní zvonky a zachránila se. Straka utekl. Druhý den dívka policii poskytla svědectví, které je přivedlo Strakovi na stopu. Do pěti dnů si pro něj policie přijela.

Rodiče před sebevraždou zachránil malý syn

Zatímco Straka ochotně spolupracoval s policisty a naprosto chladnokrevně a bez sebemenší lítosti popisoval do detailu všechna brutální přepadení, jeho rodiče Marie a Jiří na tom byli obráceně. Po výslechu na policii v Bartolomějské ulici skončili na psychiatrii. Jak po letech přiznali, oba uvažovali o sebevraždě. Jen fakt, že měli doma ještě mladšího syna, jim v tom zabránil.

Z bytu v Praze je vyštvala lidská nenávist i útoky na bratra. S jejich straší dcerou, která už byla vdaná, se manžel kvůli jejímu sadistickému bratrovi rozvedl. Ačkoliv si rodiče změnili jméno a přestěhovali se na Moravu, nebylo to dost daleko. Jejich bývalý zeť v malém moravském městečku vyvěsili výstrižky o spartakiádním vrahovi. Dál už ale Jiřího rodiče odmítli utíkat. Už nemuseli ani skrývat minulost. Zůstali a lidé jim to už neměli za zlé.

Otec ho chtěl ve vězení zabít

Podivnými cestami se ubíral i jejich vztah k synovi. Oba si nejprve přáli, aby jejich syn dostal trest smrti. Nikoli z pomsty nebo nenávisti, ale protože si to zasloužil. Otec Jiří po letech přiznal, že přemýšlel, jak do vězení propašovat při návštěvě nůž, aby spravedlnost vykonal sám. Postupně ale rodiče svého syna opět přijali, protože byli jediní, kdo mu zůstal. A zřejmě i proto, že zprostředkovaně viděli, jaké peklo ve vězení prožívá.

Jiří Straka byl kvůli věku odsouzen jen na deset let. Byl to nejvyšší možný trest. Ten další přišel ve vězení. O kastraci Straka žádat nemusel. Varlata mu rozkopali ve věznici. Oficiálně spoluvězni, ale bylo to jinak. "To je lež, to mi udělali bachaři. Proto jsem musel na kastraci, ne že bych sám nějak moc chtěl," řekl po letech. Sám to nepřiznal, ale jeho rodiče naznačili, že Valdice přežil jen proto, že dělal děvku silnějšímu.

Po propuštění z vězení následovala ústavní léčba v Opavě. Tam potkal svou budoucí partnerku, která se v léčebně vzpamatovávala z tragického úmrtí dcery. Z léčebny byl Straka propuštěn v roce 2004. Změnil si jméno a žije na severu Moravy s přítelkyní. Údajně se ještě ambulantně léčí. Okolí jeho příběh zná a s rodiči se zřejmě občas stýká. "Vrátit nebo změnit něco nejde. To už bude pořád se mnou, a je to jenom moje věc, s tím se musí srovnat každý sám," řekl ke své minulosti před několika lety.