Češi jsou národem stahovačů filmů. Tvůrci si za to můžou sami

Ráj pirátů a notorických stahovačů už dávno není jen Uloz.to. V Česku existují další desítky služeb, které umožní uživatelům nahrát na internet prakticky cokoliv, a pak to sdílet dál. Mnohdy veřejně, jindy neveřejně, stačí ale být aspoň trochu náruživý uživatel internetu a na různých fórech se člověk dostane k ledasčemu.

Jistě, pro tvůrce, či přesněji distributory, jde o další vlaštovku, která jim ukazuje, že u dalších podobných sporů mají šanci uspět, ve skutečnosti ale nic nevyřeší. Kdo si bude film chtít stáhnout, udělá to jinde. Nebo se na něj podívá na jiném pirátském serveru online. Možností je zkrátka nepřeberné množství.

Pokud by se chtěl divák na snímek, řekněme například právě Pelíšky, podívat legální a oficiální cestou, moc možností nemá. Může si za pár korun objednat DVD a počkat si na něj pár dní, vyrazit ho zkusit sehnat do nejbližších prodejen s elektronikou, a to je tak vše. Budoucnost filmů je na internetu a existuje celá plejáda internetových půjčoven, tam ale mnoho českých filmů nenajdeme.

A nejen českých, ale obecně jakýchkoliv filmů v českém jazyce nebo s titulky. Kdo ovládá cizí jazyky a nevadí mu dívat se na filmy například v angličtině, pravděpodobně má už aktivní minimálně jednu z videopůjčoven, jako je Google Play, Netflix, Apple iTunes a mnoho dalších. Kdo jazyky neovládá, je odkázán pouze na lokální produkci, například u HBO GO, O2 videotéky nebo u Alzy. A tam je nabídka zatím opravdu malá.

Takzvané pirátění filmů přitom není apriori potřebou každého diváka. Naopak, mnoho lidí se shoduje, že by za film klidně zaplatilo. Důvod, proč k němu dochází, leží jinde. Čeští (a nejen čeští) distributoři nesplňují to základní, co lidé od moderní doby 21. století očekávají, a sice pohodlnost. Divák si dnes chce sednout, během pár minut si rozmyslet na co se podívá a za dalších pár minut si film pustit. To, co nedokáže zařídit zkostnatělá distribuce, pak nahrazují pirátské weby.

Ostatně pokud by lidem vadilo za filmy platit, mohla by kina zavřít. Naopak jsou ale stále schopna generovat rekordní návštěvnosti, což dokazuje, že za dobrý film lidé zaplatí rádi. Nelze se ale domnívat, že pokud si film stáhne 5000 lidí, že by si těch stejných 5000 lidí koupilo lístek nebo DVD. Naopak jde často o tu skupinu lidí, která o kvalitě filmů pochybuje a v případě nejistoty raději ušetří peníze. Nutno dodat, že mnohdy pochybují právem.

Nelegální stahování je celosvětový problém a netýká se jen filmů, ale i her nebo hudby. Mnoho tvůrců, distributorů nebo vývojářů ale už přišlo na to, že pokud lidem nabídnou kvalitní produkt za rozumnou cenu, není pro řadu zájemců problém za něj zaplatit, případně si nějakou filmovou/hudební/herní knihovnu objednat s platbou na měsíční bázi. 

Nelegální stahování s námi bylo, je a bude. Nevymaže ho z povrchu zemského žádný rozsudek, ani žádná technická ochrana, kterou dříve či později vždy někdo prolomí. Jedinou cestou, jak se hudebníci, vývojáři nebo tvůrci a distributoři filmů mohou tomuto nešvaru postavit, je zajistit okamžitou dostupnost svých děl a přizpůsobit cenovou politiku běžným lidem, kteří zkrátka nechtějí dávat několik stokorun za film na DVD, který si pustí jednou či dvakrát a pak skončí někde ležet ladem. 

Jistě, postarší lidé kteří nejsou plně obeznámeni s tím, co vše na internetu je, asi DVD budou kupovat nadále, nově rostoucí generace ale vyžadují jiné standardy, a zařídí si je sami, ať už za pomoci distributorů, nebo bez nich. Ostatně krásným příkladem byly doby, kdy na začátku každého zakoupeného DVD musel divák několik minut sledovat různá otravná varování před pirátskými kopiemi filmů a nelegální distribucí apod. Film stažený z internetu nic takového pochopitelně neměl. To, jako důvod k tomu, aby si lidé film raději stáhli, mnohým taky stačilo.