Na adventním věnci se zapaluje první svíčka

Adventní doba trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně, která připadá na 25. prosince. Datum první adventní neděle se každý rok mění tak, aby čtvrtá neděle připadla na poslední neděli před 25. prosincem. V některém roce se tedy může stát, že poslední adventní nedělí je Štědrý den.

Předvánoční čas je dobou přísného půstu a zákazu bujarého veselí, tance a zpěvu. Nemělo by se jíst maso, kromě ryb. Adventní půst končil s východem první hvězdy na Štědrý den.

K předvánočnímu času patří adventní věnec se čtyřmi svíčkami, jež lidé postupně adventní neděli za nedělí zapalují. Světlo svíček symbolizuje příchod Krista. "Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel - Ježíš Kristus. Světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista," vysvětlil františkánský kněz bratr Didak.

Adventní věnce mohou být i dva - jeden na stole, a jeden, ovšem bez svíček, zavěšený na dveřích, okně či u stropu. Bývá zvykem, že se svíce rozžehnou na věnci na stole před hlavním jídlem, když se u něj sejde celá rodina.

Do rodin s dětmi patří také adventní kalendáře, které mají 24 přihrádek, v nichž se skrývá nějaká sladkost. Děti si každý den vezmou z kapsičky jeden pamlsek tak, aby se jim usnadnilo čekání do Vánoc. V adventní době se také konají po celé zemi mše a koncerty v kostelích a řada charitativních akcí.

"Advent by neměl být jen obdobím horečných nákupů. Měli bychom si najít čas na zastavení v každodenním shonu a k zamyšlení, věřící také na očekávání a těšení se na příchod Krista," připomněl Didak.