Netradiční pohřeb v Česku: Co smíte? Ombudsman řeší zapeklité případy

Netradiční pohřby

Stále častěji se lidé dotazují na neobvyklé způsoby pohřbu, například uložením ostatků do kořene stromů v lese nebo vsypáním zpopelněných ostatků do řeky. Poukazují přitom na právo lidí vybrat si, kde chtějí žít, z čehož odvozují i právo vybrat si, kde budou pohřbeni.

Zákon o pohřebnictví umožňuje pouze dva způsoby pohřbení – uložením do hrobu či hrobky na veřejném pohřebišti, nebo zpopelněním v krematoriu. Zatímco nezpopelněné pozůstatky není dovoleno pohřbít jinde než na hřbitově, u zpopelněných pozůstatků lze zvolit i jiné místo. Jestliže tedy někdo za svého života projeví přání, aby jeho zpopelněné ostatky byly vyspány do řeky, a příbuzní jsou ochotni takové přání respektovat, nejde o porušení zákona o pohřebnictví, ani o narušení piety a důstojnosti nakládání s ostatky.

Správci vodních toků proti vsypání zpopelněných ostatků do řeky většinou nic nenamítají, pokud nedojde k narušení přírodního prostředí a k ohrožení zdravotní nezávadnosti vody. Námitky však mají odbory životního prostředí měst a obcí s tím, že jde o ohrožení jakosti vody. Podle ochránce však nelze prokázat a odůvodnit, že by kvalita vody vsypáním kremačního popela utrpěla. V zahraničí je navíc tento typ pohřbu poměrně běžný, zvláště ve státech, které mají moře nebo velká jezera.

Netradiční pohřby skrývají podle ochránce spíše jiná úskalí, na něž tazatele-zájemce vždy upozorňuje. Zatímco pohřbení na veřejném pohřebišti zaručuje všem, kdo chtějí uctít památku zemřelého, aby tak učinili, volba netradičního místa to může výrazné ztížit či znemožnit. Některé osoby, které by si přály uctít památku zemřelého, se na místo pohřbu nebudou moci dostat, například z důvodu obtížné dostupnosti apod. To samé platí i pro zdánlivě bezproblémová rozhodnutí pozůstalých ponechat si urnu s popelem zemřelého doma nebo jinde v soukromé nemovitosti. Aniž si to často uvědomí, významným způsobem tím omezují ostatní příbuzné, známé či přátele zemřelého, aby mohli v době respektovaných křesťanských svátků přijít na hřbitov a uctít památku zemřelého. Volba místa a způsobu pohřbu tak není jen otázkou právní, ale i etickou.

Spory o hroby

Nejtypičtějším problémem, s nímž se ochránce v souvislosti s pohřebnictvím pravidelně setkává, jsou spory o hroby. Jde zejména o situace, kdy příbuzní zjistí, že hrob jejich blízkých byl zrušen, aniž by se o tom dozvěděli. Obvykle k tomu dochází u hrobů, v nichž je pohřbeno více příbuzných, původní nájemce zemře, nájem hrobu přejde na dědice, který nájemní smlouvu posléze ukončí, aniž by to sdělil ostatním příbuzným.

Případy, kdy je do jednoho hrobu pohřbeno více členů rodiny, jsou běžné. Potížím se dá vyhnout tím, že se pečlivě upraví právní vztah k hrobovému místu tak, aby jednáním pouze jednoho příbuzného nedošlo k zásahu do piety ostatních pozůstalých (například zrušením hrobového místa bez jejich vědomí a souhlasu). Je vhodnější, když je nájemní smlouva uzavřena se všemi uživateli hrobového místa. V takovém případě pak lze s hrobovým místem nakládat pouze se souhlasem všech nájemců.

Lidé také často zapomínají, že hrobová zařízení (hrobky, pomník, deska hrobu apod.) nejsou součástí nájmu hrobového místa a jejich vlastnictví se dědí. Může se stát, že nájemce hrobového místa není totožný s vlastníkem hrobového zařízení, což může vést k dalším problémům v souvislosti s ukončením či změnami nájmu hrobového místa. Ochránce se opakovaně setkává s případy, kdy v rámci dědického řízení nedojde k projednání hrobového zařízení a věc se musí řešit cestou dodatečného projednání dědictví. V případě nejasností, kdo byl či je vlastníkem hrobového zařízení, je třeba obrátit se na soud tzv. určovací žalobou.

V případě, že nájemní smlouva skončí a není obnovena, je povinností nájemce či vlastníka odstranit hrobové zařízení, včetně urny. Pokud tak neučiní a do jednoho roku od výzvy provozovatele pohřebiště se o tyto věci nepřihlásí, je s nimi naloženo jako s věcmi opuštěnými. Jako takové připadají dnes obci. Podle nového občanského zákoníku dojde k zásadní změně v tom, že opuštěné hrobové zařízení si bude moci přivlastnit nový nájemce a opuštěné hrobky, jako věci nemovité, připadnou státu.