Proč nacisté vypálili Ležáky? Naštval je jeden mladý Čech

Pamětníci vzpomínali, že Bartoš byl vynikající voják, přísný až pedantní, ale i odvážný a statečný. Shodovali se ovšem i v tom, že měl slabost pro něžné pohlaví. V Pardubicích získal pro sebe a své kolegy několik tajných bytů a také zaměstnání. Na zhruba půlročním pobytu Bartoše a jeho kolegů v tomto východočeském městě je pozoruhodné i to, že ačkoliv o jejich pobytu věděly desítky lidí, nikdo je Němcům neudal.

Bartoš se narodil v rodině krejčího, rodina se po skončení první světové války přestěhovala do Sezemic u Pardubic, kde jeho otec začal pracovat jako pekař. Alfréd vystudoval měšťanskou školu v Sezemicích a v roce 1935 reálné gymnázium v Pardubicích.

Pak nastoupil na základní vojenskou službu k jezdeckému pluku a v roce 1937 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Do okupace 15. března 1939 působil u dragounského pluku v Pardubicích.

V roce 1939 legálně vycestoval do Francie, kde byl krátce v Cizinecké legii. S 2. československým plukem se účastnil bojů na francouzské frontě, po porážce Francie odjel do Anglie, kde se stal velitelem čety.

Na jaře 1941 se dobrovolně přihlásil k výcviku pro plnění zvláštních úkolů v nepřátelském týlu. Po absolvování výcviku byl jmenován velitelem skupiny Silver A, jejímž hlavním úkolem bylo udržování spojení s Anglií a předávání důležitých zpráv o dění v protektorátu prostřednictvím vysílačky (krycí jméno Libuše).

Výsadek byl proveden společně s účastníky skupin Anthropoid a Silver B v noci z 28. na 29. prosince 1941. Vysazen byl společně s Josefem Valčíkem a Jiřím Potůčkem kvůli špatné navigaci u Senic nedaleko Poděbrad (místo původně plánované obce Vyžice u Chrudimi). Pro plnění svého úkolu byl vybaven protektorátními doklady znějícími na krycí jméno Emil Sedlák.

Bartošovi se podařilo vybudovat rozsáhlou síť spolupracovníků (čítající až 140 příslušníků) a v březnu 1942 obnovit kontakt se štábním kapitánem Václavem Morávkem, ztracený po likvidaci vysílaček Sparta I a Sparta II. Jeho skupině se také podařilo zřídit středisko pro příjem vysazených parašutistů u knihaře Jana Vojtíška v Lázních Bělohrad. V odbojové činnosti mu pomáhal mimo jiné pardubický hoteliér Arnošt Košťál.

Vysílačku schovali do lomu Hluboká u Ležáků, jehož správcem byl bývalý poručík československé armády Jindřich Vaško. Umístili ji do úkrytu ve dvojitém stropě strojovny lomu. Obsluhoval ji Potůček. Od poloviny ledna 1942 posílal depeše do Londýna. Jeho zprávy se týkaly především vojenské a hospodářské situace. Aby nebyla Němci vysílačka objevena, měnila svá stanoviště. Vysílala tak například i z Lázní Bohdaneč nebo z Mnětic u Pardubic. V polovině dubna 1942 se vrátila Libuše do lomu Hluboká. Telegrafista Potůček se usadil ve mlýně u mlynáře Švandy.

Po spáchání atentátu v Praze na Heydricha 27. května 1942 bylo vyhlášeno stanné právo a začalo hromadné zatýkání a popravování. Mezi odsouzenými na smrt bylo i mnoho členů z rodin parašutistů.

Bartoše, který bol již v lednu 1942 povýšen na kapitána, gestapo vypátralo 22. června 1942 na místě jeho bydliště v Pernerově ulici v Pardubicích. Po krátké honičce se nadporučík v bezvýchodné situaci smrtelně postřelil ve Smilově ulici nedaleko restaurace Plzeňka.

Nacisté v té době už věděli i o vysílačce umístěné v obci Ležáky. Trest pro jejich obyvatele, kteří pomáhali parašutistům byl zničující. Na Ležáky zaútočilo 24. června 1942 několik stovek ozbrojenců. Osada byla zapálena a všechny cennější věci byly uloupeny gestapem. Na Zámečku v Pardubicích bylo 13 dětí odděleno od matek a odvezeno do pražského Rasového a osídlovacího úřadu. Na pardubické popraviště byly odváděny nejdříve ležácké ženy, potom muži. Až do svítání byla těla odvážena za ozbrojeného doprovodu do krematoria. Popel z těl byl gestapem zabaven a rozmetán. Jen část dokázali zaměstnanci pardubického krematoria uschovat.

Valčík z jeho výsadku Silver A se na jaře 1942 připojil ke skupině Anthropoid a pomáhal s přípravami atentátu na Heydricha. Spolu s dalšími šesti výsadkáři pak 18. června 1942 spáchal sebevraždu v kryptě pravoslavného kostela pod pražským Karlovým náměstím.

Nejdéle z výsadku unikal Potůček, který odeslal poslední zprávu z úkrytu v Bohdašíně: "Ležáky u Vrbatova Kostelce, kde jsem byl se svojí stanicí, byly srovnány se zemí. Lidé, kteří mi pomáhali, byli zatčeni. Příští vysílání ve 23 hodin dne 28. června." K tomu ale už nedošlo. Mezi vesnicí Trnová a Rosicemi nad Labem jej 2. července 1942 v křoví zastřelil český četník.

Po osvobození republiky byl Bartoš in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána jezdectva a v roce 2002 mu byla posmrtně udělena hodnost plukovníka Armády ČR.