Kdo nejvíce cenzuruje internet? Google přišel s šokujícím odhalením

V druhé polovině loňského roku obdržel Google 2285 vládních žádostí o odstranění obsahu ze svých stránek včetně serveru YouTube a vyhledávače. V první polovině roku 2012 to bylo 1811 žádostí, uvedl Google v poslední zprávě Transparency Report. Žádosti se týkaly 24.179 stránek obsahu, zatímco v první polovině loňského roku šlo o 18.070 stránek.

"Je čím dál jasnější, že rozsah vládních pokusů o cenzuru obsahu služeb Googlu roste," uvedla právní ředitelka firmy Susan Infantinová. "Na více místech než kdy předtím nás vlády žádají, abychom odstranili politický obsah, který lidé vkládají."

Google začal své půlroční zprávy Transparency Report zveřejňovat před třemi lety s cílem "vnést trochu světla do rozsahu a rámce vládních žádostí o cenzuru na celém světě."

V druhé polovině loňského roku Google zaznamenal podstatný nárůst žádostí o odstranění obsahu z Brazílie a Ruska. Z celkem 20 zemí dostal požadavky na smazání klipů z YouTube, které se týkaly kontroverzního filmu Nevinnost muslimů, jenž vyvolal násilné protesty po celém světě.

Internetová cenzura bývá definována jako kontrola, filtrování nebo potlačování informací publikovaných na Internetu, včetně přístupu k těmto informacím [2]. Otázkou však zůstává, nakolik je opravdu možné Internet důsledně cenzurovat (zejména vzhledem k jeho téměř celosvětové dostupnosti), a jak efektivní může takováto cenzura být. Pro technologicky vyspělé země s rozšířeným přístupem na Internet je totiž charakteristické, že uživatelé Internetu velmi snadno prolomí jakékoli omezení nastavené státem, případně jinou organizací.

Jedním ze základních práv a svobod jednotlivce v demokratické společnosti je totiž v souladu s článkem 17 Listiny základních práv a svobod právo na informace, přičemž cenzura je nepřípustná. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze v souladu s Listinou základních práv a svobod omezit pouze zákonem, a to za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Právo na informace tak představuje jeden z nejdůležitějších základů demokratické společnosti; jeho záruky jsou proto zvlášť důležité, píše itpravo.cz.