Úchylné nebo normální? Podívejte se, co provedl novinář na netu

Matka jnovináře rozhlasové stanice NPR byla hospitalizovaná na jednotce intenzivní péče v chicagské nemocnici. Moderátor víkendového rozhlasového pořadu se přesto rozhodl svěřovat se svými pocity na Twitteru, kde jeho účet sleduje 1,26 milionu uživatelů.

Na začátku týdne se pak novinář v prostoru 140 znaků pokusil zachytit posledních okamžiky své matky. "Srdce přestává bít," napsal v jednom ze vzkazů. Tweety ale nepřestaly chodit ani ve zbytku týdne. Redaktor se v nich mimo jiné zmiňoval o personálu krematoria nebo zkoumal, zda existuje sdružení pro lidi s rakovinou, kterému by bylo možné dát matčiny paruky.

Simonovo počínání vyvolalo rozporuplné reakce. "Morbidní a neuctivé," stálo v komentáři k článku v listu Lost Angeles Times, podle kterého byly záznamy spíše než o jeho matce o novináři samotném. Jiný komentář k článku v listu Washington Post ale Simonovy tweety chválil.

Smrt "je naše poslední tabu. Předtím to byl sex, nyní je to smrt," uvedl v rozhovoru s agenturou AFP historik Lawrence Samuel, autor knihy Death, American Style (Smrt v americkém stylu), ve které líčí, jak se smrt v USA stala "neamerickou". 

Historik dále připomíná, že internet v USA pozměnil podoby truchlení. Tryzny či pohřby je nyní možné přenášet online, aby jim mohli přihlížet i ti, kdo se jich fyzicky nemohou zúčastnit.

Když Twitter v roce 2006 vznikl, byl považován za nesmyslnou věc. Kdo by chtěl v jedné či dvou větách sdělovat světu, co si zrovna myslí nebo dělá? A hlavně, kdo by to chtěl číst? Dnes víme, že odpověď zní: Asi 100 miliónů lidí. A jejich počet roste.

Česko zatím nadšení z Twitteru vzdoruje. Zatímco počet uživatelů Facebooku se jen v Česku přehoupl přes tři a půl miliónu, počet česky a slovensky tweetujících lidí se odhaduje na nějakých devadesát až sto tisíc. Twitter zatím moc nevzrušuje české politiky. Z aktivních uživatelů zde najdeme snad pouze šéfa zelených Ondřeje Lišku a europoslance Edvarda Kožešníka. Tím to v zásadě končí, sem tam se ještě najde nějaký tweetující lokální politik. O moc lepší to není ani s institucemi.

Vedle „ajťáckých" témat se na českém Twitteru začalo dařit ještě jednomu žánru, a to cynickému, někdy až černému humoru. Celkem se tak prokázalo, že Češi asi opravdu jsou „smějící se bestie". Hranice Twitteru překonala „sláva" obzvlášť nevkusného vtipu o Aničce (ano, té dívce, která byla dlouho pohřešovaná a po půl roce nalezena zavražděná), za nějž si autor vysloužil označení „největší prase českého internetu". I přesto však na českém Twitteru patří k nejúspěšnějším, píše reflex.cz.