Jak nás klame zrak? Věci, které vidíme, nemusí vůbec existovat

Lidské oko dokáže na sítnici promítnout poměrně velké množství obrazu. Když se zadíváte na předmět před sebou, vidíte nejen jej, ale i jeho velké okolí. Na krajích očí můžete následně pozorovat předměty, které se nachází mimo zorné pole očí. Přesto jsou viditelné.

Této schopnosti se říká periferní vidění a zná jej snad každý z nás. Vědci ale zjistili, že možnost vidět "koutkem oka" nemusí být ani tak schopnost očí, jako mozku. Ten totiž potřebný obraz přímo nevnímá očima, ale skládá si jej dohromady sám. 

Podle odborníků z Amsterdamské univerzity mozek odhaduje, co by se mohlo za naším zorným polem nacházet, a dané předměty a místa si tam automaticky doplňuje. Zatímco tedy to, co vidíme přímo před sebou, je opravdové a skutečné, věci zachycené periferním pohledem už tak reálné být nemusí.

Ukázal to test dvaceti dobrovolníků, který ukázal, že periferní vidění ve skutečnosti nedokáže ve velké míře vnímat změny prostředí a polohy předmětů. V praxi to vypadá tak, že pokud víte, že se někde vedle vás nachází předmět a už jste jej dříve viděli, mozek vám jej při pohledu periferním viděním může promítnout, ačkoliv se na daném místě ona věc už nacházet nemusí.