Severní magnetický pól se stěhuje k Sibiři. Změna je rychlejší, než se čekalo

Magnetické póly - které se neshodují s póly geografickými - jsou součástí magnetického pole, které se tvoří kolem vnějšího zemského jádra z rozžhaveného železa a niklu.

O jejich "toulavé" povaze vědí vědci už dlouho. Právě proto vydávají každých pět let aktuální Světový magnetický model, který se využívá pro námořní a leteckou navigaci či pro kompasy v chytrých telefonech.

Severní magnetický pól, který v roce 1831 objevil badatel James Clark Ross v kanadské části Arktidy, se od konce 19. století posouvá směrem k ruské Sibiři. V 90. letech minulého století se rychlost jeho pohybu začala zvyšovat a z tehdejších zhruba 15 kilometrů ročně vzrostla na současných 50 až 55 kilometrů za rok. Nedávno se severní magnetický pól přehoupl na východní polokouli.

Rychlost pohybu severního magnetického pólu je nyní tak vysoká, že při používání posledního Světového magnetického modelu z roku 2015 začaly být navigační chyby již nepřijatelně velké. Vědci se proto rozhodli nečekat do plánované aktualizace v roce 2020 a v pondělí vydali model nový.

"Vzhledem k neočekávaným změnám v arktické oblasti" byla aktualizace modelu publikována o rok dříve, uvedlo v prohlášení americké národní středisko pro informace o životním prostředí (NCEI). Podle střediska by nynější Světový magnetický model měl vydržet do příštího roku, kdy bude znovu upraven na základě nejnovějších údajů.

Magnetické pole Země se vytváří elektrickým proudem, který vzniká třením při rotaci vnějšího polotekutého zemského jádra, jež se nachází mezi pevným vnitřním jádrem planety a zemským pláštěm.

Posun magnetického pólu je způsoben pohybem tekutého železa a niklu ve vnějším jádru naší planety. Důvod zrychlení pohybu severního magnetického pólu v posledních letech ale zůstává pro vědce zatím záhadou.