15 tisíc uprchlíků mělo namířeno do Evropy, stráž jim plavbu zhatila

Itálie byla ještě předloni hlavním cílem migrantů, kteří prchali z Afriky před válečnými konflikty a chudobou a Libye byla výchozím bodem jejich plavby přes Středozemní moře. Převaděči využívali chaosu, který v této severoafrické zemi vládne od revoluce v roce 2011, kdy byl svržen vůdce Muammar Kaddáfí, a také relativní vstřícnosti italských úřadů.

Po loňském nástupu nové italské vlády, v níž má silné slovo protiimigrační strana Liga vicepremiéra a ministra vnitra Mattea Salviniho, však Itálie zaujala vůči migrantům velmi tvrdý postoj a mimo jiné uzavřela lodím s migranty své přístavy. Hlavní migrační trasy se proto přesunuly do západního Středomoří a většina uprchlíků nyní míří do Španělska.

S pomocí peněz poskytnutých evropskými státy včetně zemí visegrádské skupiny libyjské úřady v poslední době znásobily úsilí o zastavení proudu uprchlíků do Evropy. Vláda ale odmítá plán Evropské unie zřizovat už v Africe centra pro migranty. S vytvořením takového střediska zatím nesouhlasí žádná z afrických zemí.

Migranty Libye převáží do přeplněných zadržovacích táborů, v nichž podle OSN i mnoha nevládních organizací panují nelidské podmínky. Mnozí migranti také padnou do rukou místním gangům, které je prodávají jako otroky, upozornil loni Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

"Lidé v Evropě musejí konečně pochopit, že peníze z jejich daní se využívají i na to, aby se tyto (zadržovací) tábory udržely v chodu," uvedl v rozhovoru s agenturou APA zástupce organizace Lékaři bez hranic Julien Raickman a upozornil, že Libyi nelze považovat za bezpečnou zemi.

V mezinárodním uprchlickém právu platí princip takzvaného non-refoulement. Jde o zákaz nuceného přesunu či navrácení osoby do země, kde by jí hrozilo porušení jejích základních lidských práv, ať již z důvodů náboženských, rasových či politických. Právě tento princip je podle mnoha politiků i odborníků v Libyi porušován, a na jeho porušování se například i podle Lékařů bez hranic podílejí také ti, kteří takové nucené přesuny podporují, například finančně.