Proč Čína netlačí na KLDR? Si sice Kima nemá rád, v jednom mu ale vyhovuje

Severní Korea nalezla cestu, jak se stát obávanou mocností. Americký prezident Donald Trump z toho rozhodně nemá radost. A nejásá ani čínský prezident Si Ťin-pching. A pokud chce Trump vyjednávat s Kimem, Peking je jedinou účinnou spojkou. Trump si toho je moc dobře vědom, i proto můžeme na jeho twitteru vidět jednu narážku na Čínu za druhou, myslí si novinář, který píše pro britský list The Guardian. 

Trump není prvním americkým prezidentem, který Čínu považuje za jediný klíč k problému jménem KLDR. Barack Obama uháněl bývalého prezidenta Hu Jintao na několika setkáních, kde vybízel Peking k účinnému tlaku na Pchjongjang. Prezident Bush se zase snažil vyjednávat s Kimovým otcem. V případě Trumpa je to však jiné. Americký prezident totiž překročil pomyslné diplomatické hranice a na Čínu si stěžuje veřejně. Jak je však vidět, neplatí to ani na Peking, ani na Pchjongjang. 

Si ale rozhodně není nadšený. Nátlak, který vytváří USA se mu nehodí "do krámu", jelikož ho čeká důležitý stranický kongres, kde by měl obhájit druhé funkční období a získat si jasnou převahu na politbyru čínských komunistů. Si chce z Číny učinit globální mocnost, kterou zahraniční země nebudou do ničeho tlačit. 

Existují však hlubší důvody, proč Peking odolává Trumpovu tlaku. Kim Čong-un je považován za šílence nejen v USA, Jižní Koreji a Japonsku. Tento šílenec si je vědom a je velmi rád, že Pekingu udržuje jakousi rovnováhu v regionu. Čína a Severní Korea ve své oficiální propagandě tvrdí, že obě země jsou si "tak blízko jako rty a zuby". Skutečností je, že ale taková rétorika vždy maskovala mnohem napjatější historii. Kim Ir-sen, který založil dynastii Kimů, vždy štval Sovětský svaz a Čínu proti sobě. KLDR s nelibostí sledovala čínské navázání obchodních vztahů s Jižní Koreou po roce 1990, stejně tak pád Sovětského svazu.

Po celá desetiletí je čínské poselství Severní Koreji jednoduché - stejně jako my, vy máte také autoritářskou vládu s kapitalistickou ekonomikou a zahraniční investice, a to i od obávaných amerických imperialistů. Již v roce 2001 nabídli Číňané k dispozici Kimovi společnou akciovou továrnu General Motors. Kimové ji nikdy nekoupili. Místo toho poo léta kritizovali čínskou ekonomickou reformu prostřednictvím svých médií řízených státem a prezentovali ji jako revizionistický kapitalismus.

Čína je nicméně stále zodpovědná za více než 80% dovozů a vývozů ze Severní Koree, takže by mohla snadno zatlačit na svého souseda. Nejnovější požadavek západních zemí, tedy aby Čína přerušila dodávky ropy Severní Koree, je bezpochyby smrtonosným způsobem, jak přivést Pchjongjang na kolena. Peking se však vždycky obával, co by mohlo následovat. Paranoidní Pchjongjang by se mohl obrátit proti sousedovi. Ještě horší je, že by se režim mohl zhroutit a dojde k obří uprchlické krizi. 

Ve skutečnosti přitom Peking nechce, aby Kim disponoval jaderným arzenálem. Zároveň ale koná proti ostatním zájmům na poloostrově, udržuje status quo a vyhýbá se nestabilitě.

V tomto ohledu je Čína oběť klasické severokorejské taktiky. Stejně jako jeho otec jednal se Západem, Kim Čong-un zasel nejistotu a prvek nedůvěry ve svých vztazích s Čínou. Tím si zajistil, že dodávky ropy a potravin budou nadále proudit přes hranice.

"Si Ťin-pchinga nemůže řídit Kim Čong-un," říká Kevin Rudd, bývalý premiér Austrálie, který udržuje těsné vztahy s vedním v Pekingu. "Nemusíte cestovat daleko od Pekingu, abyste slyšeli slova o poslušnosti ohledně Kimovy osobnosti a stylu vedení. Univerzálně se o něm mluví jako o "Fatty Kim", nebo ve zdvořilejších kruzích "Mladý džentlmen" - ale zřídka jako o "vůdci"," říká. 

Peking na druhé straně chápe, že dovádění Pchjongjanguby mohlo Číně prospět v tom, že  časem například odčerpá americkou armádu z regionu, nebo ji alespoň vyčerpá z ekonomického hlediska. A to vše v době, kdy se Washington snaží bojovat s nárůstem územní asertivity Číny.

"Pokud severokorejská jaderná kapacita vyvíjí tlak na budoucnost amerických aliancí v Asii, pak to je problém pro Spojené státy, pro Čínu to není problém," řekl Rudd v nedávném vystoupení ve Stockholmu.