KOMENTÁŘ | Islámský stát popravuje i vlastní lidi. Tady nejde o víru

Nedávné informace o popravě stovky zahraničních bojovníků v řadách Islámského státu dal nahlédnout pod pokličku vnější slupky a ukázal, o co představitelům tohoto samozvaného státu vlastně jde. Islám je pro ně pouze zástěrkou, pod níž se skrývá podstata – snaha o co největší vlastní moc bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Včetně islámu.

Důvody, proč byli tito zahraniční bojovníci popraveni, také odhalily rozpory uvnitř jednotlivých bojujících skupin. Ne všechny se chtějí podřídit Islámskému státu, a proto musí být zničeny. Stejně jako nejen vyznavači jiných vyznání, ale i druhé z větví samotného islámu – šíité, obývající zejména Írán, částečně jih Iráku, část Sýrie a Jemenu. Lapidárně řečeno, něco podobného jako katolíci, evangelíci a pravoslavní v křesťanství. I ti dokázali v minulosti ve jménu víry spolu tvrdě bojovat.

Proč však Islámský stát vznikl a čím se jeho vůdci drží u moci? Tyto vůdce nelze rozhodně podceňovat. Pokud něco ovládají dokonale, pak je to umění manipulace. Navíc u silně věřících obyvatel Středního východu mohou podobní manipulátoři dosáhnout svého cíle poměrně rychle. Zejména pokud existuje i druhá podmínka pro jejich úspěch – země v problémech, s nestabilní či dokonce rozvrácenou státní správou. To byl případ Talibanu v Afgánistánu po ruské okupaci či v současné době Islámského státu v již dlouhodobě nestabilním Iráku a v sousední Sýrii, kde před časem propukl ozbrojený boj proti autoritářskému prezidentu Asadovi. Neboli právě nestabilní hranice mezi oběma státy byla příležitostí k vytvoření vlastní mocenské državy.

Ne víra, ale strach

A šaría? Zmocním-li se nějakého území, chci mu vládnout a nemám-li co jeho obyvatelům nabídnout, co by rádi přijali, nastupuje teror. Což je znak všech totalitních diktatur. Známe to z nacismu, z komunismu a nyní z radikální odnože islámu. Jestliže to dříve byly jiná rasa či jiné režimu nepohodlné myšlenky, bylo nutné jejich nositele potlačit, srazit, případně rovnou zlikvidovat. V podání Islámského státu je to striktní uplatňování práva šaría. Práva dávno překonaného, i v islámském světě, nyní se ale hodícího. Strach je tím, co drží tento samozvaný stát na nohou. Nikoliv islámská víra. Jsou i svědectví, že Islámský stát nevěří ani vlastním bojovníkům a jeho zvláštní policie provádí i časné prohlídky v obydlích svých bojovníků a jakékoliv porušení svých nařízení okamžitě trestá i smrtí. To není víra, to je prostě vyvolávání atmosféry strachu. Používání těchto nejpodlejších metod poprav a nátlaku svědčí hlavně o strachu těchto samotných samozvaných vládců.

Nesměšujme proto islám s Islámským státem. Tento stát je pouze soubor teroristů, ukrývajících se pod pláštíkem islámu. Stejně jako se kdysi Rudé brigády skrývali za myšlenky o lepších zítřcích, jako se norský terorista Breivik zaštiťoval pravicovými idejemi. Naším nepřítelem není islám, ale terorismus. Ten je třeba likvidovat. Jeho rukou umírá i řada muslimů, jejichž prohřeškem je pouze to, že mají jiné názory než samotní teroristé.