Vzniknou desítky Islámských států? Alarmující zpráva o plánech Al-Káidy

Podle britského deníku The Guardian se Zawahiri na videu vymezuje vůči námitkám, že považuje křesťany za partnery v řízení budoucího islámského chalífátu. Zawahiri měl podle vlastních slov pouze říci, že křesťané jsou partneři v oblastech jako je zemědělství, obchod a peníze, a že jako takoví by měli být i udržováni podle pravidel šaríe.

V případě obvinění z milosti vůči šiítům Zawahiri prý nikdy nežádal, aby byli ušetřeni, ale navrhoval, aby namísto náhodných zvěrstev proti civilnímu obyvatelstvu byly útoky zaměřeny na šiíty vedené irácké síly. „Řekl jsem jim několikrát, aby přestali s výbuchy na trzích, hussainiyách (šiítská svatyně) a mešitách, a soustředili se na vojenské, bezpečnostní a policejní síly a šiítské milicionáře, " řekl.

Věří se, že vůdce Al-Káidy po smrti Bin Ládina se skrývá se někde v pákistánském pohraničí. Se svými podporovateli komunikuje skrze video přednášky. Tato nicméně neobsahovala žádné živé záběry Zawahiriho. Zawahiri v ní poukazoval na nutnost dále bojovat proti USA, stejně jako vést rozhovory ohledně taktiky s dalšími džihádisty.

Právě taktika je oblast, ve které se Al-Káida a IS neshodují. Zatímco IS usiluje o udržení státu založeného na islamistických pravidlech, který má být ztělesněným chalífátem, pro Al-Káidu následuje chalífát až po vítězství nad těmi, kdo jeho vytvoření brání – což mají být nepřátelé sunnitského islámu jako je USA, Izrael, Irán či sunnitští „odpadlíci", kteří dostatečně nepodporují ideu džihádu.

Taktika a cíle Al-Káidy

Al-Káidá během svého působení se pokusila ustanovit vlastní verzi islámského státu – např. v roce 2006 v Iráku, v letech 2011 a 2015 v Jemenu nebo v roce 2012 v severním Mali. Všechny tyto pokusy skončily fiaskem a utvrdili vůdce Al-Káidy v tom, že pokusy vybudovat chalífát jsou odsouzené k nezdaru do té doby, dokud nebude Západ vyčerpán a nebude moci zasáhnout. Protože se Al-Káidě podařilo vyprovokovat Západ a zatáhnout jej do lokálních půtek, už se skupina nemusí tolik soustředit na útoky na civilní obyvatelstvo.

Namísto toho, tvrdí Scott Stewart, bývalý speciální agent a nynější analytik pro analytickou firmu Stratfort, Al-Káida změnila taktiku na podporování svých lokálních sekcí a šíření džihádistického učení skrze síť salafistických kazatelů. Z dokumentů nalezených po zabití Usámy bin Ládina vyplývá, že vedení Al-Káidy si pohrávalo s myšlenkou opuštění názvu „Al-Káida" kvůli negativním konotacím, které toto jméno nese. Al-Káida proto do centra pozornosti staví lokální franšízy, které jsou vnímány více pozitivně.

Nejvýraznější větví Al-Káidy, která se na oko od své „matky" distancovala kvůli její negativní pověsti, je její syrská pobočka, fronta al-Nusrah (arabsky Džabhat an-Nuṣrah li-Ahli aš-Šām -Fronta podpory pro lid Levanty), nyní nesoucí jméno Džabhat Fatah aš-Šám (Fronta pro osvobození Sýrie). Skupina přetrhala vazby k Al-Káidě oficiálně kvůli tomu, aby zahraniční armády neměly záminku útočit na Syřany.

Vůdce Al-Káidy Ajmán Zavahrí k tomuto rozdělení dal souhlas se slovy, že „bratrstvo islámu je silnější než příslušnost k skupině" a že „můžete bez váhání obětovat organizační a stranické vazby, jestliže jsou v rozporu s vaší jednotou." Al-Nusrah je v syrském kontextu vnímána spíše jako rebelská skupina bojující proti zlovolnému režimu, nikoliv jako džihádistická teroristická skupina (tak je nicméně vedena USA) – a právě o získání takového pozitivního místního obrazu se Al-Káida snaží.

Úspěch není jen mediální sláva a počet mrtvých 

Zdánlivá neaktivita Al-Káidy a její stažení se z mediální scény – nyní okupované IS – vedla dřívější analýzy k jejímu negativnímu zhodnocení jako do značné míry přežité teroristické skupiny. Stewart se snaží o korekci tohoto názoru a tvrdí, že nynější taktika Al-Káidy problematizuje standardní postupy měření úspěšnosti džihádistických skupin podle počtu uskutečněných útoků a veřejné publicity. Měřítko úspěchu Al-Káidy by podle Stewarta mělo být měřeno podle pokroku, který dělá v rámci jejího uchycení v lokálních sítích angažovaných v různých druzích povstání.

Stewart dochází k alarmujícímu závěru, že vliv Al-Káidy se jen a jen zvyšoval přes silný tlak, kterému byla vystavena během posledních 15 let. Bude těžké ji vykořenit z jejích základů, které ustanovila skrze své regionální větve v Jemenu, Libyi, Pákistánu nebo Sýrii. V nich Al-Káida vytváří podmínky po dlouhé regionální občanské války – a v důsledku, i přes svoji neochotu vybudovat chalífát, pro růst dalších Islámských států.