20 let od útoků v Londýně stále nejsme v bezpečí. DIY útoky jsou hůře zachytitelné, radikalizace probíhá přes internet

Přesně před dvaceti lety, 7. července 2005, zasáhla Londýn série koordinovaných teroristických útoků, které si vyžádaly 52 obětí a stovky zraněných. Čtyři sebevražední atentátníci s vazbami na islamistické extremisty odpálili nálože ve třech soupravách metra v ranní špičce a později v městském autobusu poblíž Tavistock Square. Útoky, které šokovaly celou Velkou Británii i Evropu, se staly nejhorším násilným činem na britském území od druhé světové války.

Bezprostředně po výbuších byl v Londýně vyhlášen nejvyšší stupeň pohotovosti a úřady dočasně uzavřely metro i část města. Vyšetřovatelé později potvrdili, že útočníci byli britští občané pákistánského a jamajského původu, radikalizovaní domácí propagandou a vlivem al-Káidy. Tragédie známá jako „7/7“ výrazně změnila britský přístup k vnitřní bezpečnosti, vedla k přijetí přísnějších protiteroristických zákonů a posílila debaty o integraci muslimských komunit.

S otázkou, jestli je Velká Británie v dnešní době o něco bezpečnější, přišla britská stanice BBC. Po útocích se totiž přišlo na celou sérii pochybení britské rozvědky, která nedokázala předem identifikovat Mohammada Sidiqua Khana, ačkoli se už od roku 2004 účastnil silně podezřelých aktivit. Podle BBC si „nikdo nespojil“ všechny body – a to ani rozvědka MI5, která Khana sledovala.

Britská rozvědka byla do té doby ovlivněna dlouholetým bojem proti Irské republikánské armádě (IRA), která byla organizována dle vojenského vzoru. Nicméně Al-Káida fungovala a stále funguje jinak, ač rovněž vojenským způsobem. MI5 ale nedokázala úspěšně proniknout do nebezpečných buněk této islamistické organizace.

„Nemluvil jsem s nikým, kdo se podílel na protiteroristických operacích nebo pracoval ve zpravodajských službách, kdo by to nepovažoval za selhání. Samozřejmě, že to bylo selhání. V protiteroristickém vyšetřování musíte dělat rozhodnutí. Nemůžete vyšetřovat všechno, takže otázkou je, zda vyšetřujete nejnaléhavější informace a stanovujete správné priority,“ popsal Peter Clarke, který byl v době útoků zodpovědný za protiteroristické operace v rámci londýnské metropolitní policie. Khan ale byl vyřazen z priorit pro další vyšetřování.

Rok po útocích v Londýně se MI5 podařilo úspěšně zničit operaci Al-Káidy, která se zaměřovala na výrobu tekuté bomby maskované jako alkoholický nápoj. Tímto způsobem mělo být vyhozeno do vzduchu transatlantické letadlo. MI5 se podařilo zachytit operaci v mimořádných detailech, načež informace předala policii a státnímu zástupci, kteří úspěšně dokončili zatčení a obvinění gangu.

Někdejší šéf MI5 Lord Jonathan Evans varoval, že nelze omezovat vyšetřování pouze na Londýn. „Vždy jsme byli převážně, nikoli výlučně, organizací se sídlem v Londýně. Ale když si uvědomíte, že atentátníci z 7. července pocházeli z Yorkshire, je jasné, že hrozba byla celostátní. Potřebovali jsme efektivní regionální síť, která by velmi úzce spolupracovala s policií ve velkých městech. To se podařilo urychlit a byl to velmi úspěšný způsob, jak zajistit, že jsme byli schopni zjistit, co se děje v Manchesteru, Birminghamu nebo kdekoli jinde, stejně efektivně jako jsme to tradičně dělali v Londýně,“ shrnul.

Hrozba nikdy neskončí

V uplynulých dvou dekádách se Evropa opakovaně stala terčem teroristických útoků, přičemž stále častější jsou takzvané DIY útoky (Do It Yourself) páchané jednotlivci nebo malými skupinami bez přímého řízení centrální organizací. Útočníci často používají snadno dostupné prostředky – nože, automobily nebo improvizované výbušniny – a radikalizují se přes internet a sociální sítě. Tento trend se ukázal jako obtížně zjistitelný i pro zkušené bezpečnostní složky, protože pachatelé nebývají součástí známých extremistických sítí.

Velká Británie, která v roce 2005 zažila útoky na londýnské metro a autobus, prošla rozsáhlou reformou protiteroristických opatření. Posílil se sběr zpravodajských informací, spolupráce s komunitami i regionální síť MI5 mimo Londýn. Díky těmto změnám se podařilo zmařit řadu plánovaných atentátů. 

Navzdory tomu v roce 2017 došlo k útoku v Manchester Areně, kde zahynulo 22 lidí. Vyšetřování ukázalo, že bezpečnostní služby nedokázaly včas vyhodnotit varovné signály. Podle expertů proto nelze tvrdit, že by Británie byla zcela bezpečná – riziko individuálních útoků přetrvává a nulové riziko je nedosažitelné.

Podobný vývoj sledují i další evropské státy. Francie, Belgie nebo Německo od poloviny minulé dekády opakovaně čelily atentátům, při nichž útočníci jednali samostatně nebo v malých buňkách inspirovaných takzvaným Islámským státem. Mezi nejtragičtější patří útoky v Paříži v roce 2015 a v Bruselu o rok později. Tyto činy byly částečně koordinované, ale pachatelé často používali improvizované zbraně.

V posledních letech se teroristická hrozba proměňuje – velké sítě jsou méně časté, zatímco roste počet nízkonákladových útoků jednotlivců. Například Německo čelilo útokům inspirovaným džihádistickou propagandou i krajní pravicí. Podle Europolu se Evropa musí připravit na méně předvídatelnou hrozbu, kdy se pachatelé radikalizují v ústraní a dokážou zaútočit s minimální přípravou.