Střet Ruska a USA v Sýrii? Nebezpečí roste, varuje analytik

Jedna válka končí, druhá začíná

Část teroristických skupin byla rozdrcena a jiné pouze přežívají, ale vznik mnoha ze zahraničí podporovaných rádoby státních struktur v Sýrii ohrožuje ruskou ideu sjednocení země, míní odborník. Dodává, že ačkoliv tamní občanská válka je téměř u konce, boj cizích mocností ohledně Sýrie teprve začíná.

"Je ilustrací doby, že údajný chemický útok v Dúmě může vést k přímé konfrontaci mezi Ruskem a Spojenými státy v Sýrii," pokračuje Barmin. Poukazuje, že navzdory varováním z obou stran, že takovému střetu je nutné se vyhnout za každou cenu, Sýrie vytváří novou realitu, kde i nejmenší spor mezi dvěma světovými mocnostmi hrozí přerůst v otevřenou válku, a Moskva s Washingtonem jsou tak v Sýrii rukojmími svých vlastní velmocenských statutů.

Z pohledu USA jde o ozvěnu jejich strategie globální odpovědnosti, kterou se současný americký prezident Donald Trump zoufale snaží revidovat, myslí si analytik. Tvrdí, že proti tomu ruské balancování na laně v Sýrii je vedlejším důsledkem ambicí Ruska obnovit svůj mocenský statut.

Na rozdíl od Washingtonu ovšem Moskva nemá žádnou dobrou možnost, jak se s chemickým útokem v Dúmě vypořádat, podotýká expert. Domnívá se, že v tomto bodě debaty již nejde o to, zda je pachatelem útoku režim Bašára Asada - to zřejmě mezinárodní společenství přijalo jako fakt, byť ho Rusko nadále zpochybňuje -, ale o to, jak dalekosáhlé budou důsledky této události.  

"Bezpečně lze nyní tvrdit, že Spojené státy uspěly v mobilizaci mezinárodní podpory pro vojenskou odpověď na útok ve Východní Ghútě a Rusko neočekává, že Donald Trump vezme zpět své rozhodnutí jednat," píše Barmin. Dodává, že nyní je pro Moskvu nejpodstatnější, jakou odpověď Trump zvolí, zda půjde o omezenou, jednorázovou akci, která nebude mít ráz větší syrské kampaně, z níž by profitovali američtí partneři, Kurdové a Izrael. Právě pokus Izraele využít incident v Dúmě a jeho dobrovolná odpověď totiž představuje pro Moskvu další komplikaci, protože střet s židovským státem je něčím, čemu se chce Rusko vyhnout za každou cenu, dodává analytik.

Rok 2018 není rokem 2017

Jestliže loňský útok v Chán Šajchúnu tak nějak prošel, Pentagon nyní může přijít s pečlivěji připravenou reakcí, naznačuje odborník. Připomíná, že loni v dubnu Spojené státy provedly odvetu za údajný syrský chemický úder a napadly leteckou základnu Šajrát, ale Moskvě se nakonec podařilo situace využít k tomu, aby Asadovi ukázala, že není neohrožen, a přinutila ho k větší spolupráci.

Tentokrát čelí Trump podle analytika jinému dilematu - je jím neefektivita útoku coby odrazení od dalšího nasazení chemických zbraní a pokud chce, aby Rusko a Damašek jeho zprávu pochopily, musí přijít s opatřeními, která budou Asadovu vládu skutečně bolet. "Ale právě taková opatření zřejmě riskují eskalaci s Ruskem," varuje Barmin. Soudí, že Moskva se zase musí rozhodnout, jak vážně Trumpovy hrozby brát a jak daleko lze zajít při obraně syrské vojenské infrastruktury, protože pokud Rusko Spojeným státům umožní byť několik málo přesných zásahů, vyšle špatnou zprávu jak svým partnerům, tak protivníkům.

Duben 2018 není dubnem 2017 a další americký úder na Asada nebude již považován za odpuštění páry, zdůrazňuje expert. Poukazuje, že na pozadí nedávných izraelských úderů a amerických útoků v Dajr az-Zauru, které si údajně vyžádaly desítky ruských životů, by nedostatečná reakce Ruska a Sýrie tentokrát vyzněla jako sklonění se před americkým jednáním a vedla k vystupňování tlaku.

Narušit americký úder na Sýrii - i když to je možné - nepředstavuje pro Moskvu o nic menší výzvu, konstatuje Barmin. Připomíná, že riziko eskalace bude vždy přítomné, ale s ohledem na pravděpodobně omezený ráz útoku zřejmě Vladimira Putina tolik netrápí a z jeho pohledu je mnohem nebezpečnější možnost proměny války v Sýrii ve válku o Sýrii.

"Viděli jsme mnoho příkladů jak ruské a americké síly přišly na pomoc svým spojencům na bojišti, ale neexistuje precedens pro přímý vzájemný střet dvou velmocí," uvádí analytik. Dodává, že ani jeden z vůdců obou zemí takové měření sil v Sýrii sice nepotřebuje, přesto však Putin s Trumpem riskují odemknutí možnosti, která zatím byla v Moskvě i Washingtonu považována za nepřípustnou.