Svržený syrský prezident Bašár Asad byl odsouzen k trestu smrti

Stejný trest vyměřil soudní tribunál také prezidentovu bratranci Átifovi Nadžíbovi. Tento bývalý brigádní generál syrské armády a někdejší šéf pobočky politické bezpečnosti v jižní provincii Dar'á stál v roce 2011 u zrodu tvrdých zásahů proti demonstrantům. Právě tyto brutalitou provázené represivní akce zažehly masové povstání, které následně přerostlo v celostátní občanskou válku.

Na rozdíl od bratrů Asadových si vyslechl Nadžíb rozsudek přímo v soudní síni. Bývalý vysoce postavený činitel, který byl po pádu režimu zadržen a stal se jedním z nejvýše postavených funkcionářů postoupených před spravedlnost, sledoval jednání za přísných bezpečnostních opatření v vězeňském oděvu z mřížované klece.

Svržený diktátor Bašár Asad i jeho bratr se spravedlnosti prozatím vyhýbají. Ze země uprchli v prosinci roku 2024, kdy do hlavního města Damašku vstoupily povstalecké jednotky, a azyl našli v Rusku.

Bašár al-Asad, bývalý prezident Sýrie, byl vůdcem, jehož rodina vládla zemi více než pět desetiletí železnou rukou. Jeho vláda, která začala v roce 2000 po smrti jeho otce Háfize al-Asada, byla poznamenána brutalitou, represí a obviněními z válečných zločinů, včetně použití chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu.

Háfiz al-Asad, Bašárovo otec, převzal moc v roce 1970, když jako příslušník menšinové alávitské komunity ovládl stranu Baas. Jeho režim se vyznačoval autoritářskou kontrolou, pronásledováním opozice a drastickými vojenskými zásahy, jako byl masakr v Hamá v roce 1982, při kterém bylo zabito tisíce lidí. Bašár al-Asad původně neměl být jeho nástupcem; tato role připadla jeho staršímu bratrovi Basselovi. Po Basselově smrti v roce 1994 však byl Bašár vybrán jako nový dědic rodinné vlády.

Po Háfizově smrti v roce 2000 byl Bašár al-Asad dosazen na prezidentskou pozici díky změně ústavy, která mu umožnila kandidovat ve věku 34 let. Zpočátku vzbuzoval naděje na modernizaci a reformy, ale brzy se ukázalo, že pokračuje v represivní politice svého otce, zejména díky udržování vazeb na militantní skupiny jako Hamás a Hizballáh.

Rok 2011 znamenal zásadní zlom, kdy arabské jaro inspirovalo masové protesty za demokracii. Asadova reakce byla brutální; režim potlačil protesty s pomocí armády, což vedlo ke krvavé občanské válce. Konflikt přerostl v mezinárodní proxy válku, do které byly zapojeny mocnosti jako Rusko a Írán na straně režimu, zatímco USA a evropské státy podporovaly opozici. Boje přinesly masivní ztráty na životech a vyhnaly miliony Syřanů z jejich domovů.

Asadův režim byl obviněn z nasazení chemických zbraní, včetně útoku nervovým plynem v roce 2013, při kterém zemřelo více než 1 400 lidí, včetně stovek civilistů. Tento útok, označený OSN za nejhorší použití zbraní hromadného ničení v 21. století, vedl k mezinárodnímu odsouzení a pokusům o demontáž syrského chemického arzenálu.

Bašár al-Asad zanechal za sebou zemi rozvrácenou válkou, s více než 7 miliony vnitřně vysídlených osob a více než 6 miliony uprchlíků v zahraničí. I přes své tvrdé praktiky a mezinárodní izolaci se udržel u moci díky podpoře klíčových spojenců, zejména Ruska a Íránu, až do svého pádu během bleskové ofenzivy rebelů.