ANALÝZA | Sýrie po Asadovi. Panuje chaos, který se může přelít do celého regionu

Kritická ekonomická situace

Režim bývalého syrského diktátora Bašára Asada padl už loni, ještě stále se ale nedá tvrdit, že by Sýrie měla stabilní vládu. Jak uvádí server LA Times, Sýrie se ocitla doslova v troskách. Více než dvě třetiny obyvatel, tedy zhruba 69 % z celkových 23 milionů, přežívají s částkou pouhých 3,65 dolaru na den. 

Syrská libra za posledních čtrnáct let, tedy od začátku občanské války, utrpěla třísetnásobné znehodnocení oproti americkému dolaru., což jen podtrhuje rozsah ekonomického kolapsu. Hrubý domácí produkt země se během čtrnácti let zřítil z původních 67 miliard dolarů na pouhou šestinu této částky.

Náklady na obnovu po občanské válce se přitom odhadují až na 500 miliard dolarů, přičemž devizové rezervy země se propadly ze 17 miliard před válkou na pouhých několik set milionů. „Hlavní ekonomické vztahy země jsou založeny na konfliktu, ať už ve smyslu přímé kontroly armády nad průmyslovými odvětvími, nebo spoléhání na humanitární pomoc a pašování,“ vysvětlil ekonom Rabie Nassr. 

Občanský konflikt uvrhl Sýrii do situace, kdy je nucena dovážet suroviny a produkty, které dříve sama produkovala či těžila. Důsledkem je například obří dluh vůči Íránu ve výši 40 miliard dolarů za dovoz ropy.

 S aktuálním nedostatkem surovin přislíbily pomoci Saúdská Arábie, Ukrajina a Katar, zatímco nová vláda se snaží získat podporu syrské podnikatelské komunity a stabilizovat otřesenou ekonomiku.

S těmito výzvami se nyní potýká nová prozatímní syrská vláda, jejíž prioritou je zajistit dostatek finančních prostředků pro stabilizaci země a přilákání zahraničních investorů. Nejrychlejší cestou k tomuto cíli by bylo oživení klíčových sektorů, zejména ropného průmyslu a zemědělství. 

Problém však spočívá v tom, že jak ropná pole, tak úrodná půda se nacházejí na severovýchodě Sýrie, kde mají kontrolu kurdské síly, jež se brání jakékoli integraci s novými syrskými úřady.

Kdo teď Sýrii vládne?

Vláda pod vedením hnutí Haját Tahrír aš-Šám (HTS) postupně navazuje kontakty se zahraničními partnery, kteří se snaží nasměrovat nové syrské vedení k inkluzivnímu vládnutí bez sektářských represí a s odstupem od radikálních forem islamismu. 

Předseda vlády Ahmed al-Šára, dříve známý jako Abú Mohammad al-Džulání, tuto vizi veřejně podporuje. Navzdory tomu zůstávají zahraniční pozorovatelé obezřetní – HTS má kořeny v al-Káidě a mnohé západní země ji stále považují za teroristickou organizaci.

Jak uvádí skupina expertů serveru Foreign Affairs, je při jednání s vládou pod vedením HTS zapotřebí mimořádné opatrnosti. Tradiční ekonomické pobídky ze strany zahraničních států by mohly mít nečekané důsledky – místo stability by mohly oslabit pragmatičtější vůdce a připravit je o legitimitu. 

Nevhodná zahraniční pomoc by tak mohla vést buď k obnovení občanské války, nebo k nástupu autoritářského režimu. Odborníci proto doporučují spíše zdrženlivý přístup, zahrnující symbolická diplomatická gesta a bezpodmínečnou humanitární pomoc.

Dalším zásadním problémem je, že moc v Sýrii nyní drží tři odlišné organizace, které v minulosti stály proti sobě. Pozorovatelé proto varují, že vláda vedená HTS nemusí být reprezentativní pro zbylé dvě frakce – Syrskou národní armádu (SNA) a Southern Operations Room (SOR). 

Zatímco HTS se hlásí k islamismu a je řadou západních zemí považována za teroristickou organizaci, SNA a SOR se spíše opírají o nacionalismus a nemají extremistickou pověst, což jim zajišťuje příznivější mezinárodní postavení. Tento ideologický rozpor by mohl v budoucnu způsobit další vnitřní konflikty.

Nebezpečný hráč: Turecko

Podle Foreign Affairs však HTS není jediným faktorem komplikujícím situaci v Sýrii. Významnou roli hraje také Ankara, která se snaží posílit svůj regionální vliv a využívá syrské bojovníky k prosazování vlastních zájmů. Mezi klíčové priority Turecka patří potlačení kurdského nacionalismu na severovýchodě Sýrie. 

Syrská národní armáda (SNA) se těší štědré finanční a vojenské podpoře ze strany Turecka, které v lednu dokonce zveřejnilo výši platů některých jejích členů. Tento krok fakticky potvrdil úzkou spolupráci Ankary s touto frakcí. 

Právě tato vazba představuje jednu z hlavních překážek při snahách o rekonstrukci syrských ozbrojených sil – sjednocení by totiž vyžadovalo, aby se bojovníci SNA vzdali své autonomie a podřídili se rivalům z HTS. Kromě ideologických a strategických rozdílů hraje roli i čistě pragmatický faktor: turecké platy jsou stabilnější a vyšší než ty, které by mohli očekávat od Damašku.

Na stabilitu nemusí vůbec dojít

Po pádu Bašárova režimu Sýrii zachvátila vlna radosti a optimismu. Mnozí věřili, že se podaří nastolit umírněnější, byť ne nutně demokratický režim, a přivést zemi ke stabilitě. Realita však může být zcela odlišná – k moci se totiž nedostala umírněná opozice, nýbrž frakce s extremistickými, nacionalistickými a částečně islamistickými tendencemi.

Nestabilita a dozvuky převratu v Sýrii mohou mít dopad i na sousední státy, podobně jako v případě Arabského jara. To sice začalo v Tunisku, ale následně se bleskově rozšířilo po celém Blízkém východě a severní Africe. Přineslo vlnu revolucí, nepokojů a změn režimů. Stejný scénář nyní hrozí i v syrském kontextu, kde nejistota a mocenské boje mohou destabilizovat širší region a vyvolat nové konflikty.

Podle amerického listu The New York Times panují oprávněné obavy i v Egyptě, kde prezident Abdel Fattah el-Sisi čelí rostoucímu napětí. Na sociálních sítích se rozšířil populární hashtag „Teď je řada na tobě, diktátore“, který odráží nespokojenost veřejnosti a připomíná atmosféru před pádem Husního Mubaraka během Arabského jara. V nejhorším scénáři by mohl el-Sisi sdílet jeho osud a čelit revolučním tlakům, jež otřesou jeho vládou. 

Egyptské bezpečnostní složky jsou ve stavu zvýšené pohotovosti již od pádu Asadova režimu – jejich obavy tedy nezačaly teprve nyní. Podle dostupných informací policie v Káhiře zatkla nejméně 30 osob, které veřejně slavily svržení syrského diktátora. V reakci na události v Damašku egyptské úřady rovněž zpřísnily podmínky pro vstup syrských občanů do země, čímž se snaží předejít možným nepokojům a destabilizaci vlastní politické situace.

V Egyptě zároveň pokračují represivní zásahy proti lidem považovaným za politické odpůrce režimu. Mezi zatčenými jsou mimo jiné ředitel významné organizace na ochranu lidských práv, politický karikaturista, a dokonce i uživatel sociální sítě TikTok, který sdílel videa kritická vůči prezidentovi el-Sisímu.

Co bude dál?

Syrie se i po pádu Asadova režimu nachází v hluboké krizi a vyhlídky na stabilizaci zůstávají nejisté. Nové islamistické vedení čelí nedůvěře mezinárodního společenství, zatímco ekonomika je v troskách a závisí na zahraniční pomoci. 

Kromě toho jsou ozbrojené frakce v zemi rozdělené a vzájemná rivalita znemožňuje sjednocení pod jednou vládou. Významným faktorem zůstává i role zahraničních aktérů, jako je Turecko, které otevřeně podporuje některé skupiny na úkor jiných, čímž dále komplikuje možnost trvalého míru.

Současné mocenské vakuum navíc vyvolává obavy, že se nestabilita ze Sýrie rozšíří i do okolních států. Především Egypt, který se už nyní potýká s napětím a rostoucí opozicí vůči prezidentovi el-Sisímu, se snaží zabránit jakékoli vlně revolučních nepokojů. 

Historie Arabského jara ukázala, jak rychle se může politická krize přelít přes hranice a otřást dosavadními autoritářskými režimy. Pokud se situace nezlepší, hrozí, že se nejen Sýrie, ale celý region znovu propadne do chaosu.