Osamělost ve stáří? Nizozemí našlo recept, Česko značně pokulhává

Jurriën je jedním ze šesti studentů, kteří si zvolili bydlení v domově důchodců v Deventeru na východě Nizozemska. Studenti a penzisti tu společně žijí díky unikátnímu projektu. Studenti neplatí nájemné, ale po třicet hodin měsíčně se každý z nich věnuje 160 důchodcům.

"Navštěvují seniory, aby si s nimi popovídali, hrají s nimi společenské hry, doprovázejí je na nákupy nebo nakupují pro ty, kdo již sami nemohou," vysvětluje Arjen Meihuizen, který aktivity v domově koordinuje.

Zatímco domovy důchodců v mnoha evropských zemích nemají dost míst, aby mohly reagovat na stárnutí obyvatelstva, v Nizozemsku tato zařízení naopak nejsou plně obsazená, protože vláda v rámci úsporných opatření zpřísnila podmínky potřebné k přijetí do domova důchodců.

Některé domovy tak mají vyšší náklady a jednou z možností, jak je vyrovnat, je pronájem pokojů. Přítomnost studentů v domově je však řešením, jak jej otevřít vnějšímu světu a jak bojovat proti izolaci seniorů. Tato koncepce vyvolala v zemi zájem a několik dalších zařízení chce na tuto myšlenku navázat.

I jinde v Evropě se uplatňují mezigenerační zařízení, ale takové iniciativy se pro nedostatek kapacity většinou uskutečňují mimo domovy důchodců. Některé projekty například umožňují kontakt studentů hledajících ubytování a starých lidí, kteří mají v bytě volný pokoj. Ve Francii byla podobná myšlenka uplatněna zvláště v Lyonu, kde však studenti platí nájem a je zde mnohem přísnější disciplina než v Deventeru. Studenti si sem například nesmějí zvát kamarády.

Psali jsme: Senioři, pečují o vás dostatečně? Gerontoložka odpovídá  

"Když je vám šestadevadesát a nemůžete se postavit na nohy kvůli problémům s koleny, doktoři toho už moc nesvedou. Můžeme však takovému seniorovi vytvořit takové životní podmínky, že na bolavá kolena zapomene," říká ředitelka nizozemského domova Gea Sijpkesová.

Studenti tu nabízejí aktivity podle svých zájmů či schopností. Například Jordi přivedl skupinu penzistů do zahrady a učí je malovat graffiti na kartony. Jurriën jednou týdně učí pracovat s počítačem pětaosmdesátiletého seniora. "Umím už posílat e-maily, surfovat na internetu, hledat různá videa nebo jít na Facebook," chlubí se penzista."Nemusím platit nájem a ráda pracuji se starými lidmi," tvrdí dvaadvacetiletá studenta Denise. "Nabízeli mi pokoj o sotva deseti metrech čtverečních, se společnou kuchyní a koupelnou, za 400 eur (téměř 11.000 Kč). Tady mám dvakrát víc místa a vlastní koupelnu i kuchyň," říká Jurriën.

Nejčastěji je osamělost spojena se ztrátou partnera/partnerky. Ztráta partnera ve vyšším věku je častější a je výrazným rizikovým faktorem pro rozvoj deprese, a to bez ohledu na pohlaví - u ženy je předpokládanější. Ztráta partnera patří mezi nejzávažnější životní události.

U ženy je ztráta partnera v starším věku při tradičně chápané ženské roli v dnešním světě značným problémem. V tradičním pojetí gender role žena řadu činnosti vůbec neumí, muž byl ve všem její oporou. V prosociálním Nizozemsku mají dokonce kurzy pro vdovy. Co a jak dělat s pojištěním, jak vyplnit daňové přiznání, zkrátka - aby starší ženy, vdovy, nebyly zdrojem laciného zisku ve styku s některými amorálními jedinci. Díky tomu ovšem vstupují do nové komunity, získávají nové kontakty a kurz tak mimo jiné pomáhá překonávat osamělost. U nás zatím není tomuto problému věnovaná žádná pozornost, píše psychologie.doktorka.cz.

Je vhodné, aby člověk, kromě výdělečné činnosti a zájmu o své děti a vnoučata, měl své vlastní volnočasové aktivity. A to v průběhu celého života, nejenom ve stáří. Ale také je nutné, aby děti a partner/ka činnost a zájem podporovali, umožňovali a považovali za samozřejmé, že maminka chodí ve středním věku na tai-chi, zpracovává na PC fotografie apod., a děti nepřicházely s tím, že babička bude samozřejmě hlídat vnoučata, neboť je to pro rodinu výhodné.