Co čeká Evropu? Masová migrace se nedá zastavit, varuje Financial Times

Za rozruchem kolem dopadu více než milionu uprchlíků, kteří v roce 2015 přijeli do Německa, stojí velké demografické změny. Současná migrační krize je živena válkami na Blízkém východě. Ve hře jsou ale i další síly, které povedou k tomu, že imigrace do Evropy zůstane znepokojivým jevem i dlouho po ukončení války v Sýrii.

Evropa je bohatý a stárnoucí kontinent, jehož obyvatelstvo početně stagnuje. V protikladu k tomu jsou společnosti v Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii, které jsou mladší a chudší a jejichž počet obyvatel se rychle zvyšuje.

V době vrcholu imperiální éry v roce 1900 evropské země představovaly kolem 25 procent světové populace. Nynějších zhruba 500 milionů obyvatel Evropské unie tvoří jen kolem sedmi procent světové populace. Oproti tomu například v Africe žije nyní více než miliarda lidí a podle OSN tam bude v roce 2050 téměř 2,5 miliardy obyvatel.

Zdroj: YouTube

Populace Egypta se od roku 1975 zdvojnásobila a v zemi dnes žije přes 80 milionů lidí. Obyvatel v Nigérii bylo v roce 1960 na 50 milionů, nyní jich je více než 180 milionů a do roku 2050 zde má žít více než 400 milionů lidí.

Migrace Afričanů, Arabů a Asiatů do Evropy představuje obrat ve historickém trendu. Za koloniální éry Evropa provozovala jakýsi demografický imperialismus, kdy bílí Evropané migrovali do všech koutů světa. Domorodé obyvatelstvo v Severní Americe a Australasii bylo podmaněno a často zabíjeno.

Když Evropané osídlovali svět, často to dělali tak, že nejprve člen rodiny odjel do nové země jako Argentina či Spojené státy a posílal domů zprávy a peníze. Po delší době za ním přijeli ostatní členové rodiny. Nyní se to děje opačným směrem.

Psali jsme: S uprchlíky se řítíme do pekla? Varovali jsme vás, burcuje komentátor  

Postojem EU je, že zatímco běženci mohou žádat o azyl, tak nelegální "ekonomičtí migranti" se musejí vrátit domů. Ovšem tato politika těžko zastaví příliv migrantů, a to z více důvodů.

Zaprvé počet zemí, které jsou postižené válkou či vážnou krizí, se bude asi dále zvyšovat. Například sílí obavy o stabilitu Alžírska.

Zadruhé většina těch, kteří jsou označeni za "ekonomické migranty", nikdy skutečně neopustí Evropu. V Německu jen kolem 30 procent odmítnutých žadatelů o azyl opouští zemi dobrovolně nebo je deportováno.

Zatřetí, jakmile se někde usadí velká přistěhovalecká obec, právo na "sdružování rodin" zajistí pokračující proud migrantů. Evropa tak nejspíš zůstane atraktivní a dosažitelná destinace pro chudé a ambiciózní lidi z celého světa.

Je přitom nerealistické tvrdit, že všichni imigranti musejí převzít "evropské hodnoty". Mnozí přistěhovalci přicházejí s mnohem konzervativnějšími postoji a jsou zastánci diskriminace žen. A to nezmění několik přednášek občanské nauky.