Blíží se konec EU? Německo má tajný plán, chystá se na nejhorší možnosti

V dokumentu se píše o roku 2040, kdy už členské státy přestávají v budoucnost Unie věřit a ve velkém ji opouštějí, mimo jiné předpokládá plán i to, že za vážnost situace může i globálně špatná ekonomika a a světová diplomacie selhala, místo ní zde hrozí několik konfliktů včetně toho, že z Evropy bude multi-polární kontinent.

Dokument má celkem 120 stránek a pojednává o tom nejhorším scénáři - některé státy Evropské unie se budou chtít přidat na stranu Ruska a převezmou jejich politický i ekonomický systém v rozporu s Lisabonskou smlouvou, čímž způsobí hlubší konfrontaci mezi západem a východem.

Skutečnost, že dokument existuje, působí na mezinárodní scéně pozdvižení. Němci jsou známí tím, že do detailů zpracují možné scénáře už od roku 1850, kdy se země chtěla připravit na budoucí hrozby. Minimálně ve třech případech se jim černé plány vyplatil. V roce 1871 proti Francii, v letech 1914 a 1939 pak proti zbytku Evropy. Zveřejněné plány tak v lidech vyvolávají otázku, zda je na tom EU skutečně tak špatně, že německá vláda chce mít radši i zadní vrátka.

Ministerstvo obrany mělo připravit celkem šest plánů, tři z nich počítají s pozitivní budoucností, zbylé mají připravit Němce na to nejhorší. V těch lepších případech by Evropská unie měla připomínat Biedermeierskou éru v první polovině 19. století, kdy budou vládnout harmonie, lidé si budou užívat vysoké životní úrovně a vojáci se budou na vojně spíše nudit.

Černé scénáře však varují před izolací Spojených států amerických a možném konfliktu Číny se zbytkem světa nejen v otázkách ekonomických, politických, ale i kulturních. Tato část zprávy navíc byla napsaná ještě předtím, že Donald Trump ohlásil svůj záměr stát se novým americkým prezidentem, a Čína začala s reformami, které mají zpolitizovat infrastrukturu. Vše doposud ukazují na to, že se černé scénáře začínají naplňovat.

Dokument se pak ve velkém zaobírá i Evropskou unii, které by mohlo v budoucnu zasáhnout rozpad a roztříštěnost států eurozóny. Všeobecným problémem je momentálně hrozící terorismus, ale státy se od sebe vzdalují i tím, že nedokáží naleznout shodu v důležitých otázkách. Obyvatelé členských států pak také přestávají důvěřovat vládě jak v politickém, tak ekonomickém rozhodování a směřování.

Paradoxně tak nejvíc Evropské unii škodí globalizace. Otevřený světový trh pak dává více šancí především státům, jako je Rusko nebo Čína, aby více pronikly do kontinentu. Čína je však odjakživa známá svou agresivní geopolitikou, během které neváhá za příslušné sumy peněz skoupit i dodatečný vliv na investovaný stát.

Pokud se Německo připravuje na černý scénář, pak by zbytek Evropy mělo také. Vždycky je lepší se připravit na všechny možnosti, než abychom potom byli hodně překvapení a dokument je důkazem toho, že ani Němci už několik let neberou evropskou jednolitost za samozřejmost. S odchodem Velké Británie s eurozóny se také snižuje počet "základních členů", kteří mohou břemeno Evropy nést.

Pohledy se teď upřeně obracejí na ručitele evropské demokracie, jako je Německo, Francie, Itálie nebo Španělsko. I tahle čtveřice má však problémy, španělskou demokracii nyní ohrožuje především katalánská krize.