Uprchlíci a ekonomický růst nehrají SPD do karet. Doplatí na vstup do koalice?

Němečtí sociální demokraté se na víkendovém sjezdu strany rozhodli, že by strana měla zahájit oficiální koaliční jednání s CDU-CSU. Závěry bude sice muset ještě potvrdit únorové vnitrostranické referendum, zdá se ale, že vývoj se ubírá směrem k velké koalici. Část sociálních demokratů má z potenciální spolupráce obavy. Strana na tom není dobře již nyní, nedávné průzkumy jí přisuzují 18,5% preferencí. Jedná se o jedny z nejnižších čísel v historii. Reálně tak hrozí, že stranu předstihne i kontroverzní AfD.

Příčin poklesu preferencí SPD je několik, hlavní jsou v zásadě dvě. SPD se vždy profilovala jako sociálně citlivější varianta ke konzervativní CDU-CSU. A sociální demokraté se v kampani dost těžko mohli vymezovat proti někomu, s kým současně vládli v koalici. Andrej Babiš nás sice naučil, že i z pozice vládní strany lze vyhrát volby na ryze antisystémových tématech, leč německá politická praxe je jiná.

Druhým pilířem programu SPD pak vždy byly sociální jistoty a podpora ekonomicky slabších vrstev obyvatelstva. K smůle SPD ale zažívá Německo rekordní ekonomický růst, obyvatelům se daří dobře a sociální témata pro ně nejsou tak zajímavá. V tomto případě se naopak analogie s Českou republikou nabízí - ani čeští voliči v loňských volbách na sociální témata příliš neslyšeli.

Svoji roli v rozhodování německých voličů hraje pochopitelně i uprchlická krize. A ani tento fakt nenahrává sociálním demokratům. Témata jako omezení migrace nebo ochrana německé národní identity jsou od nepaměti spojovány s konzervativci. A v německém případě konkrétně s CDU-CSU. Toto spojení je dokonce tak silné, že migrační a národní témata si pro sebe nedokázala uzmout ani radikální AfD a to přesto, že se jedná o klíčový bod jejího programu.

Propuknutí uprchlické krize přidělalo německé sociální demokracii ještě jeden vážný problém. Její voličská základna se před rokem 2015 skládala, zjednodušeně řečeno, ze dvou velkých skupin – dělníci a levicoví liberálové. A právě tyto dvě skupiny zastávají zcela opačný postoj k řešení uprchlické krize.

SPD tak jednoduše nemůže uspokojit jednu skupinu, aniž by si neodehnala tu druhou. V konečném důsledku se navíc stalo, že si sociální demokracie rozhněvala obě skupiny. Část liberálních voličů jí tak odešla k Zeleným a Die Linke, zatímco dělníci toužící po „ochraně národní identity“ odešli ke konzervativcům. I v tomto lze spatřovat analogii s osudem české sociální demokracie.