Merz začíná extrémně oslaben. Na vině jsou i koaliční partneři, zaplatí za to celé Německo

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po zvolení Merze na druhý pokus vyjádřil naději, že Německo bude „ještě silnější“ a že „uvidíme více německého vedení v evropských a transatlantických záležitostech“. 

Jeho slova, jak upozornil server Politico, však nebyla jen projevem slušné a přátelské diplomacie, ale i jemně formulovanou kritikou. Zelenskyj tím připomněl chronický problém, který Berlín trápí už léta – nedostatek rozhodného politického vedení a zdrženlivost, s níž Německo často přistupuje k ruské agresi vůči východní Evropě.

Němečtí zákonodárci Merze zvolili až napodruhé, poprvé ho nevolili dokonce někteří členové dohodnuté koalice CDU a SPD, navzdory podpisu koaliční smlouvy. „Politická škoda je napáchána. Toto není začátek sebevědomé a stabilní vlády, ale známka toho, jak hluboké jsou rozpory v německém politickém středu,“ upozornila politoložka Karja Hoyer. 

Merz navazuje na obranné ambice svého předchůdce Olafa Scholze, a jde ještě dál. Scholz sice prosadil historický stomiliardový balíček na modernizaci Bundeswehru, ale výsledek zůstává tristní. Armáda je nadále personálně i technicky v krizi, bojeschopnost techniky je nízká, modernizace se vleče a problémy s výzbrojí přetrvávají.

Nový kancléř proto představil iniciativu, která má situaci zvrátit – klíčovým krokem bylo vyjmutí výdajů na obranu z rozpočtové dluhové brzdy. Ambiciózní plán však naráží na tvrdou realitu. Už samotné Merzovo zvolení odhalilo hluboké rozpory mezi CDU a SPD, a tak je vysoce nejisté, zda vůbec něco z jeho programu projde.

A krize Bundeswehru je jen jedním z mnoha strukturálních problémů, které Merz zdědil. Německá energetická transformace (Energiewende) se dostala do slepé uličky – odstavení jaderných elektráren přišlo příliš brzy a bez náhrady, země je nyní závislá na nestabilních obnovitelných zdrojích a drahém dovozu plynu. 

Průmysl, páteř německé ekonomiky, čelí kombinaci vysokých nákladů na energie, nedostatku pracovních sil a přebujelé byrokracie. Digitální infrastruktura zůstává zoufale za západoevropským průměrem, školství i výzkum ztrácejí konkurenceschopnost. Německé automobilky, další dlouhodobá opora německé ekonomiky, čelí obchodní válce šéfa Bílého domu Donalda Trumpa.

K tomu se přidává zkostnatělý stát, pomalý v rozhodování i v realizaci. A především chybí silné, strategické vedení, které by dokázalo zemi nastavit nový kurz. Merz může mít ambice, ale bez pevné opory v koalici i veřejnosti bude jeho prostor pro reformy minimální.

Evropská unie mezitím od Německa očekává právě to, čeho se možná nedočká – strategické vedení, spolehlivého partnera a jasné směřování v klíčových otázkách bezpečnosti, energetiky, obrany i ekonomiky. Berlín by měl být kotvou stability v době, kdy se Evropa ocitá pod tlakem: válka na východě, tlak Spojených států na větší evropskou autonomii, rostoucí vliv Číny, a k tomu vnitřní nejistoty včetně sílícího populismu.

Místo toho ale může EU sledovat Německo, které je paralyzované vnitřními spory, přešlapuje v zásadních otázkách a nedokáže rychle ani rozhodně jednat. Bez reformy armády, energetiky a státní správy a bez politické vůle skutečně vést, zůstane Berlín nespolehlivým lídrem – a Evropa bez skutečně silného lídra.