Salvini nemá strach. Může smést establishment EU, sejčkuje Financial Times

Ohrožení ze strany amerického prezidenta je zjevné, přímé a brutální. USA na evropské automobily patrně uvalí cla. EU doplácí za svou nadměrnou závislost na Spojených státech, které vstřebají evropský vývozní přebytek a podílejí se na vnější bezpečnosti EU.

Ohrožení, které představuje Salvini, nemusí být tak zjevné, ale o to je silnější. Od té doby, co vstoupil do vládní koalice s protestním Hnutím pěti hvězd (M5S), učinil Salvini dvě mazaná politická rozhodnutí: nejprve přestal mluvit o italexitu a posléze začal svůj post ministra vnitra využívat s ohromným úspěchem jako hlásnou troubu.

Premiér Conte neuzavřel s Evropskou radou ohledně migrace dobrý obchod - z toho, co si přál prosadit, přijala pouze pár nepodstatných opatření. EU se sama zavázala k vytvoření uprchlických táborů uvnitř svých vnějších hranic a bude věnovat více zdrojů na ochranu unijní periferie. Záchrana migrantů ve Středomoří nebude pro lodě nevládních organizací už snadná.

Contemu se ale nepodařilo prosadit zásadní požadavek Říma - reformu dublinského systému, pravidel, která zodpovědnost za uprchlíka připisují prvnímu unijnímu státu, kam dotyčný vstoupil. Salvini podle všeho očekávání na výsledek summitu reagoval s nedůvěrou. Krize nepominula. Všechna nesnadná rozhodnutí ohledně migrace unii teprve čekají.

To je ovšem živná půda pro evropské populisty. Jedním z důvodů, proč se rebelie řecké levice v roce 2015 proti unijnímu establishmentu nezdařila, byl nedostatek spojenců. Pravicoví populisté mají docela jinou strategii. Vytvářejí aliance uvnitř EU. Chtějí ovládnout unijní instituce a rozložit EU zevnitř. Salvini upírá zrak na volby do Evropského parlamentu, které se konají příští rok, a má v tomto ohledu dobré vyhlídky.

Je možné, že nynější hlavní středolevé a středopravé skupiny v EP smetou dva vyzyvatelé. Jedním z nich by mohlo být nové proevropské liberální uskupení kolem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Druhým pak rozmanitá skupina populistů a nacionalistů. Tyto dvě politické síly by mohli převzít kontrolu nad pravým středem, Evropskou lidovou stranou, anebo se mohou sloučit do nové evropské strany. Buď jak buď, najdou si cestu k prosazení svých zájmů.

Mnohdy zaznívá argument, že italští, rakouští a bavorští nacionalisté mají nesourodé zájmy. Němci chtějí posílat běžence zpět do Itálie. Italové chtějí ty své přehrát na Německo. Rakousko se nepřeje, aby se uprchlíci pohybovali jakýmkoli z těchto směrů.

Odkazování na neslučitelné zájmy ale pomíjí důležitější fakt - populisty spojuje jedno přání: chtějí evropskou agendu znovu převést do kompetence jednotlivých států. To může nastat dvěma způsoby. Buďto vyhrají volby do EP, čímž získají vliv na to, kdo se stane budoucím předsedou EK, a dostanou se k mocenským pákám evropských institucí. Anebo evropští centristé kapitulují a odsouhlasí částečné převedení migrační politiky do kompetence jednotlivých států.

Salvini je vážným ohrožením unijního establishmentu, protože nemá strach. Je to první moderní italský historik, který nemá citovou potřebu cítit se v Bruselu a Davosu mezi přáteli. Zatímco si zkušenější unijní lídři podmanili relativně nezkušeného premiéra Conteho, ve skutečnosti může Salvini s koalicí s M5S kdykoli skoncovat. Pravděpodobně ale počká, jak příští rok dopadnou volby do EP.