Itálií otřásá skandál: Uplácí uprchlíky, aby odešli do Německa

V dopise zaslaném místním imigračním úředníkům se údajně dopodrobna popisuje nejnovější praxe Italů. Utečencům mělo být sděleno, že když dobrovolně odejdou z italských přijímacích center, která se měla následně zavírat, dostanou peníze. Množství uprchlíků tyto výzvy vyslyšelo a asi 300 z nich nyní přespává kde se dá ve známé čtvrti St. Pauli v Hamburku. "Do rukou jim dali peníze s radou, že by měli odjet do Německa," uvádí se v dopise.

Jde většinou o pracovní migranty ze subsaharské Afriky, kteří byli donuceni Libyi během války opustit, protože rebelové je dost často považovali za žoldáky Kaddáfího režimu. Do Německa se dostali jednoduše - italské povolení k pobytu jim umožňuje volně cestovat v celé oblasti schengenského prostoru volného pohybu. V Německu se ale nesmí bez povolení usadit ani pracovat.

"Nemají žádný právní nárok na to, aby tu zůstali či aby získali nějaké dávky. Není správné dávat jim nějaké falešné naděje. Existuje pro ně jen jediné řešení - vrátit se tam, kde mohou zůstat a pracovat, což je buď Itálie nebo jejich rodná země," uvedl hamburský senátor Detlef Scheele, který má na starosti oblast práce, sociálních věcí, rodiny a integrace. Povolení k pobytu jim umožňuje zůstat v Německu tři měsíce. Italská vláda již údajně slíbila, že uprchlíky přijme zpátky.

EU přijala řadu důležitých legislativních opatření s cílem harmonizovat rozdílné azylové systémy jednotlivých členských zemí. Dublinské nařízení (Dublin II) stanoví, které členské země odpovídají za zpracování jednotlivých žádostí o azyl. Směrnice o podmínkách přijímání vyjmenovává minimální podmínky pro přijímání žadatelů o azyl včetně ubytování, vzdělání a zdravotní péče. Směrnice o azylovém řízení stanoví minimální standardy azylového řízení a výraznou měrou tak doplňuje mezinárodní právo, jelikož tato problematika není upravena Úmluvou z roku 1951. Směrnice o minimálních normách zavádí jakožto doplněk Úmluvy z roku 1951 formu doplňkové ochrany, která je přiznávána osobám, jimž hrozí nebezpečí nebo vážná újma.

EU zřídila Evropský fond pro uprchlíky, který poskytuje finanční podporu členským zemím, aby mohly efektivně provozovat své azylové systémy. Eurodac, informační systém EU, porovnává otisky prstů a zjišťuje, zda žadatel o azyl již nepodal žádost v jiné členské zemi.

I přes existenci směrnic a nařízení, jejichž cílem je harmonizace v rámci celé EU, jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi stále velké rozdíly v přístupu k ochraně, šancím a míře přiznávání právního postavení uprchlíka stejně jako v podmínkách přijímání, mezi něž patří například zdravotní péče pro muže, ženy a děti žádající o azyl. V některých členských zemích EU je např. přístup k základní materiální podpoře omezený, takže mnozí žadatelé o azyl přespávají na ulici.