Polsko varuje: Řeknete "polský koncentrační tábor", půjdete k soudu

Ministerstvo chce podle deníku pro nesprávné historické výrazy zavést označení "chybné myšlenkové stereotypy". Doufá přitom, že se je při veřejných diskusích v Polsku a v zahraničí - zejména prý v Německu a v anglicky hovořících zemích - podaří vykořenit. Proti těm, kdo budou tyto stereotypy veřejně šířit, zamýšlí polská vláda podnikat i právní kroky s žalobou na náhradu škody.

Soudci by prý měli vycházet z toho, že použití takového falešného označení může představovat porušení osobnostních práv. "Národní identita, národní čest, které jsou spojeny s dramatickými událostmi druhé světové války, lze považovat za osobnostní práva," vysvětlil v rozhovoru náměstek ministra zahraničí Artur Nowak-Far.

Polsko již po léta bojuje proti označení "polské koncentrační tábory", které se v zahraničí nezřídka objevuje. Jen za loňský rok ministerstvo zahraničí 120krát upozornilo na takové nesprávné formulace v zahraničních sdělovacích prostředcích.

Kromě toho se v polovině téhož roku americký prezident Barack Obama omluvil svému polskému kolegovi Bronislawu Komorowskému za to, že omylem hovořil o "polských táborech smrti". Tuto formulaci ke zděšení Poláků použil, když posmrtně předával Medaili svobody polskému odbojáři z druhé světové války Janu Karskému.

Nejznámější koncentrační tábory jasou Mauthausen, Dachau, Treblinka, Majdanek, komplex táborů Osvětim, Buchenwald, Sochsenhausen, Terezín, Belzec, Chelmno a Sobibor.

Vězni byli nejprve odvezeni „dobytčími" vlaky do koncentračního tábora, poté prošli selekcí. Ti, kteří měli „štěstí", tak byli označeni za práceschopné a ti, kteří byli neschopní, tak byli odvedeni do plynových komor. Mnoho lidí se selekce ani „nedočkali", protože pomřeli při převozu.

Všechen majetek vězňů byl zabaven a využit. Vlasy mrtvých byly posílány do textilních továren na další zpracování. Stejně tak se zužitkovávaly i kosti (výroba mýdel), zuby, kůže a nehty.

Ve vyhlazovacích táborech, postavených v rámci Operace Reinhard v Belzecu, Sobiboru a v Treblince, byl prvním plynem použitým k vraždění lidí kysličník uhelnatý získávaný z benzínových motorů nebo uvolňovaný z tlakových lahví obsahujících kysličník uhelnatý. Experimenty s používáním Cyklónu B, formy kyanovodíku neboli kyseliny kyanovodíkové, začaly v Osvětimi v září 1941.